Přijde mi škoda přestat se ve 21 hod. modlit desátek růžence. Mohla by to být pro nás modlitba za všechny, kdo prožívají nějaké těžké okamžiky a zkoušky. Už by to nebyla modlitba za Lukáše ale Lukášova modlitba, protože on jí dal vzniknout. Tedy kdo chce, tak se připojte. P. Jaroslav

Zde si dovoluji připojit báseň, kterou jsem napsal a která asi není jen pro mne:

Proč?

Proč vlastně ještě slunce svítí

na svět, kde chybí tvoje tvář?

Proč listí stromů barvu mění?

K čemu je všeho světla zář?

Proč mraky po obloze plují?

Nemají směr a neví kam.

Proč ještě ptáci poletují,

když ty už nevrátíš se k nám?

Jaký má smysl mši tu sloužit,

když ty už misál nevezmeš?

Proč musel umřít, ten kdo měl žít?

Jen nechci slyšet žádnou lež.

Dnes zbožné řeči nechte doma

a zkuste mlčet přátelé.

Dnes ptám se samotného Slova

a je to drzé, troufalé:

Byl nějak lepší ten kluk z Naimu,

svatější dcera Jajrova?

Měli jsme my snad méně zájmu?

Modlitba byla jalová?

A do mých příliš drzých řečí,

najednou zazní jasný hlas,

je hlučný ale nezaječí

a volá tebe, mne i nás:

A dá mu jméno Emanuel – to je Bůh s námi.

Bůh s námi v radosti i bolesti,

Bůh s námi ve štěstí i neštěstí,

Bůh s námi ve zdraví i v nemoci,

Bůh s námi v životě i ve smrti,

Bůh s námi včera, dnes i na věky.