Lékaři se domluvili s premiérem a mnozí z nich odsoudili požadavek na výsluhy. Celková inflace by se příští rok měla udržet pod 3 % a HDP by měl v roce 2024 mírně vzrůst. Jsou různé zprávy, ve kterých hledáme útěchu, jsou různé reality, ve kterých hledáme útěchu, počínaje zlepšením vztahů a zdravotního stavu a konče počasím a dobrým jídlem. Jenže někdy se nám té útěchy zoufale nedostává, jak máme naplnit Izaiášovu výzvu: Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh.

→ Jak máme přinášet útěchu druhým, když mi sami marně hledáme nějaké potěšení? Dobrých zpráv je pomálu a tím teď nemyslím jen situaci ve světě, ale mezi svými blízkými. Člověk si říká: „Jó, tomu Izaiášovi se to mluví, ten žil v úplně jiné době.“ Jenže byla ta doba tak jiná? Slyšeli jsme úryvek ze 40. kapitoly Izaiáše, tedy ze začátku druhé části této knihy, kterou psal prorok z 6. stol. před Kristem, v závěru Babylonského zajetí. Tento prorok dnes označovaný jako Deuteroizaiáš působil v době před porážkou Babylónie, tedy ještě před vítězstvím perského krále Kýra, kdy židé žijí již několik desítek let ve vyhnanství a jeho konec je v nedohlednu. Mnozí se v nové zemi dobře zabydleli a další se vzdali všech nadějí a rezignovali. Jen malá část si zachovala svou identitu a nepřestala doufat v návrat do vlasti.

→ Ne, doba Deuteroiziáše nebyla lepší než ta naše, a jeho naděje nespočívala ve zprávách o začínajícím Kýrově vítězném tažení, ale v radostném vědomí, že Bůh neopustil svůj lid a proto volá: „Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.“ – Tedy Bůh přichází a postará se o nás, protože nás má rád!

→ Ano, advent je to radostné očekávání, že Bůh k nám přichází ale trochu v rozporu s tím, a tedy i ve zdánlivém rozporu s tím, co jsem říkal minulou neděli nám dnes zaznělo dokonce dvakrát: „Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!“ – Máme se tedy zastavit,

naslouchat Božímu hlasu, plakat nad svými hříchy a volat Boha, aby k nám přišel anebo je třeba vyvíjet horečnou aktivitu na urovnání cest. Obojí! – Pokud zůstaneme u příkladu z minulé neděle, tedy dítěte, které se ztratilo někde v lese, tak to první je se zatavit, volat, naslouchat, ale když vidíme Nebeského tátu, tak mu hned běžíme vstříc, a pokud je mezi námi třeba potok a mi vidíme na naší straně potoka vhodné dřevo či kámen, tak hledáme způsob, jak mu cestu k nám zjednodušit, zlepšit, zrychlit.

→ Opusťme obraz a ptejme se, co to znamená. Nestačí se zastavit, litovat svých hříchů, naslouchat Bohu a jeho slovu a volat ve své modlitbě k Pánu. Je třeba hledat způsoby, aby nám Bůh stále více mohl mluvit do života, aby mohl vstoupit do všeho toho, co prožíváme. V některých oblastech toho možná fakt děláme málo a tam platí: údolí ať se zvýší! Někdy toho opravdu děláme příliš a děláme věci, které možná má dělat někdo jiný nebo se vůbec dělat nemusí a tam zas platí: každá hora a pahorek ať se sníží! Některé věci možná děláme příliš složitě nebo nesprávně a tady platí: co je křivé, ať se napřímí!

→ Bůh přišel do tohoto světa v Ježíši Kristu, Bůh přišel do mého života skrze svou lásku, skrze křest a další svátosti, skrze své slovo… Jenže do mnoha okamžiků mého života stále nemá přístup, do mnoha věcí, které prožívám mi nemůže mluvit. Kolik věcí se dělám po svém, kolika zbytečným aktivitám věnuji příliš energie a času, a přitom jen vytvářím hory. Kolik důležitých věcí zanedbávám a údolí se stále prohlubují. Jak často je mé jednání k druhým i ke mně samotnému různě pokřivené a už to ani příliš nevnímám.

→ Tedy útěcha, kterou máme a kterou můžeme předávat dál je v tom, že Bůh již přišel, náš Zachránce je tady, Pravda a Láska zvítězila, a to přesto, že ďábel dál lapá po naší patě. Na nás je, abychom dobrého Boha pozvali dál. Ne nemusíme uklidit každé smítko prachu. On k nám totiž nepřichází na návštěvu, On s námi chce žít. Stačí jen zvýšit údolí a snížit pahorky, s tím ostatním už nám pomůže anebo to někdy i udělá za nás.