Minulou sobotu na pochodu pro život proti nám nestály jen aktivisté, kteří obsadili most legií, troubili a pokřikovali, ale i lidé, kteří v tichosti obcházeli s hesly a chovali se zcela slušně. Paradoxní bylo, že s mnoha jejich hesly také souhlasím. Tak například heslo: „Nejsem tvůj inkubátor.“ – mi přijde zcela oprávněné a logické. Dělat z ženy předmět je skutečně nelidské. Jen se to podle mne děje spíše při surogátním mateřství a ne ve chvíli, kdy se ženě pomáhá, aby mohla přijmout své počaté dítě. Jedno heslo proti patriarchátu mi také přišlo velmi oprávněné. V kolika mužích je zakořeněn jakýsi pocit nadřazenosti, který nakonec vede k domácímu násilí a ponižování druhých.

→ Stejně tak ne všechny hesla v našem průvodu mi přišla správná. Teď nemám na mysli ta vyrobená organizátory, ale spíše různou lidovou tvořivost. Přijde mi totiž úžasné, že hnutí pro život v naší zemi má nejen heslo: „Nesoudíme, pomáháme.“ – ale že to heslo i naplňuje. Kolika nečekaně těhotným ženám pomohli nejen dobrým slovem a radou, ale i finančně. A v parlamentu nelobují až tak za nějaké zákazy, ale spíše za zvýhodnění těch, kdo mají děti, zvláště za zvýhodnění těch, kdo čekají třetí dítě, což mně, jako třetímu dítěti, přijde zvláště sympatické.

→ Apoštol Petr sice heslo: „Nesoudíme, pomáháme.“ – v žádné průvodu nenesl, ale také podle něj jedná. Když spolu s Janem uzdraví v Ježíšově jménu chromého u chrámové brány, tak mu chce prostě pomoct. Když se pak němu seběhne množství lidu, tak jim chce také pomoct a mluví i ta slova, která jsme dnes slyšeli v prvním čtení. Slova docela tvrdá: „Vy však jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha.“ Zároveň ale věří v dobrou vůli lidí, kteří jsou kolem něj, když říká: „Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti …“ A především to říká s pokorným vědomím člověka, který sám Ježíše třikrát zapřel.

→ Petrova slova jsou jedna věc a Skutky apoštolů nám zachycují jen slova. Pak jsou zde ale také Petrovi oči, které podle mne vyzařují naprostou pokoru člověka, který sám před nedávnem selhal a dobře to ví, a také lásku ke všem lidem okolo. Petr tu vyzařuje celým svým bytím, to co později napíše ve svém listu: Buďme všichni jednomyslní, plní zájmu o druhého, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. (1 Petr 3,8)

→ Když Petr říká: „vím, že jste to udělali z nevědomosti“ – tak to nejsou povýšená slova toho, který všechno ví, všude byl a od všeho má klíče. To je pokorné doznání člověka, který o Kristu toho tolik věděl, který patřil mezi jeho nejbližší, kterému Ježíš svěřil to nejdůležitější poslání mezi apoštoly a on ho stejně zapřel. Petr, který se dívá na ty kolem s vědomím, že jsou lepší než on, a že by bylo škoda, aby neuvěřili, že Ježíš je Boží Syn a že vstal z mrtvých. Víte, proč si myslím, že Petr se díval na ty lidi kolem takto? Protože jinak si nedovedu představit, jak by mohlo dojít k tomu, co čteme o pár veršů dál: Ale mnoho z těch, kdo tu řeč uslyšeli, přijalo víru, takže počet mužů stoupl asi na pět tisíc. – Pro doplnění, to bylo ze 3 tisíc.

→ Věřím tomu, že i my máme být Ježíšovými svědky, že toto poslání nesvěřil jen apoštolům, ale nám všem. I nám dává Kristus svého svatého Ducha, abychom hlásali pokání tedy změnu smýšlení všem lidem – počínajíc od Jeruzaléma, tedy od našich nejbližších. A měli bychom kázat podobným stylem jako Petr. Tedy nezamlčovat a neuhlazovat věci, dokázat mluvit naprosto jasně, ale přitom s láskou k druhým, s pokorným vědomým, že v mnohém jsou jasně lepší než já, s očima plnýma lásky a s touhou je získat pro nebe a ne pro své myšlenky. Přiznám se, že toto dokáži jen velice výjimečně.

→ Nicméně to, že něco nedokáži, mě nezbavuje odpovědnosti se o to snažit, a to platí o každém z nás. Jsme pozváni k tomu být Ježíšovými svědky a nezamlčovat nic z Ježíšova učení. Máme být však pokornými svědky s vědomým vlastních selhání a nedokonalostí. S vírou, že ti druzí nekonají zlo schválně – na rozdíl od našich selhání. S pohledem, který je plný lásky a plný zájmu o druhého. Prosme o dar Ducha sv., prosme o přímluvu apoštola Petra, ale ne proto, abychom získali tisíce lidí do našeho klubu, ale abychom třeba jen jedinému člověku pomohli udělat krok blíž ke štěstí, k Bohu, ke spáse – do života věčného.