Ze studií na teologické fakultě si tak nějak vybavuji, že o smyslu doby postní jsme mluvili zhruba takto: Je to doba, kdy vrcholí příprava katechumenů na křest, a proto i my, kteří jsme už pokřtěni, si máme uvědomit, jaký obrovský dar jsme ve křtu dostali a co jsme s ním udělali. Možná si to jen špatně pamatuji, ale pokud by postní doba znamenala jenom tohle, pak by to byla skutečně smutná doba. Kolikrát jsem se vůbec nechoval jako křesťan, ale spíše jsem se nechal unést svým hněvem, svou pýchou, svou zlobou. Ten překrásný Boží dar, který jsem ve křtu dostal, jsem nejen nevyužil, ale kolikrát jsem ho nechal spadnout do bláta a pošlapal. Na to mám vzpomínat? Tak to tedy pěkně děkuji. To snad ne! Už, aby nám ta doba postní skončila!

→ Jenže smysl doby postní je ve skutečnosti daleko hlubší. Jde o to si znovu uvědomit, jak moc nás má Bůh rád. Jak moc mě má Bůh rád. Jak mu na mně záleží. Markovo evangelium odbude to, že byl Ježíš pokoušen od satana čtyřmi slovy, a tak daleko důležitějším poselstvím evangelia této postní neděle jsou Kristova slova: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ Bůh nás má od věčnosti rád, ale teď se naplnil čas, kdy tuto lásku k nám mimořádně projevuje, kdy se k nám úžasně přibližuje v Pánu Ježíši. Obraťme se ke Kristu a věřme v Boží lásku k nám, to je ta dobrá zpráva – eu angelion – to je ta nejlepší zpráva tisíciletí, nejradostnější zpráva všech dob.

→ Některá společenství křesťanů nebo i sekty na pomezí křesťanství aktivizují své přívržence nebo získávají nové tím, že ohlašují blízkost druhého příchodu Pána Ježíše. Ukazují, jak se naplňují slova knihy Zjevení a jak se opět naplnil čas. Jistě nepochybuji o tom, že Kristus přijde znovu a Bůh je dost mocný, aby Ježíšův příchod mohl nastat dnes stejně, jako je dost mocný, aby jeho příchod mohl nastat za milion let. Ale to, že se naplnil čas, platí, a tato postní doba je pro nás novou příležitostí, abychom obnovili vědomí, jak moc nás má Bůh rád.

→ Lidé nejrůznějším sektám často věnují všechen svůj volný čas a mnohdy je to zneužito a využito ku prospěchu několika lidí. Jenže ti lidé v tom nacházejí smysl a radost. Říkáme, že je to hodně o emocích a je to částečně pravda. Ovšem také ti lidé konkrétně naplňují lásku k Bohu a k lidem, přestože jsou často oklamáni a jejich prožívání lásky je více či méně pokroucené a obvykle to skončí velkým zklamáním. Za celý půst máme jednu duchovní obnovu, která trvá pět hodin, i se mší sv. Zhruba takový čas věnují někteří mladí sektám, do kterých patří, každý den! A to ještě na tu duchovní obnovu přijde jen pár lidí a možná spíše pro to, aby to nebylo trapné, aby nás nebylo málo.

→ Neměli bychom se tedy zamyslet nad tím, jak prožíváme své křesťanství? Není tato postní doba opravdu příležitost si uvědomit, jaký obrovský dar jsme ve křtu dostali a co jsme s ním udělali? Jak nás to učili na fakultě. Asi jen tam, kde člověk uzná svou bídu, může nějak nově objevit i Boží lásku a nastartovat nový duchovní život. Nežít v koloběhu zažitých zvyků, ale obrátit se ke Kristu a uvěřit evangeliu. Oslavovat Boha celým svým životem, tedy i svou prací, studiem, odpočinkem, ale oslavovat Boha i zcela výslovně a otevřeně. Každou chvíli bychom měli připravovat nějaké chvály nebo duchovní obnovy, a to ne kvůli pořádání akcí, ale protože bez toho prostě nemůžeme být.

→ Toto prosím není reklama na postní duchovní obnovu, protože i ona se může stát jen jednou z řady akcí, ale to je pozvánka, abychom žili s radostí naše křesťanství, náš vztah s Ježíšem, který i v naší bídě nás má rád. Víte, v Ježíšově přítomnosti mi tak nějak nevadí, vidět to, jak jsem překrásný Boží dar křtu tolikrát nechal spadnout do bláta a pošlapal. Jeho láska je totiž mnohem větší a v jeho očích je TOLIK POVZBUZENÍ!

→ Najednou jako bych rozuměl těm našim starým profesorům – ano postní doba opravdu směřuje k obnově našeho křtu při Velikonoční vigilii – a s radostí očekávám, co vše mi tato postní doba přinese, co přinese naší farnosti. Nemyslím na věci, které se vykazují ve statistických hlášeních na biskupství. Myslím na srdce každého z nás. Budeme více, upřímněji a častěji chválit Boha? Budeme se hlouběji radovat z Boží lásky k nám? Poneseme do tohoto světa s upřímným nadšení tu nejúžasnější zprávu: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království!“