Před týdnem jsme si připomínali hrdinný odboj 7 parašutistů v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v červnu 1942. Stáli proti více než stonásobné přesile a přesto se dokázali bránit několik hodin. Jejich hrdinství, jejich oběť za národ a vlast, je i po 80 letech pro mnohé příkladem a povzbuzením. Nikdo nezkoumá, zda se neměli postarat o své rodiče či postavit dům pro své blízké.

→ Když ale čteme: „Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce.“ Odpověděl mu: „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!“ – tak si říkáme, to je hrůza. Tedy jednak je potřeba připomenout, že podle mnohých vykladatelů to nebylo tak, že by dotyčnému právě zemřel tatínek. Jeho prosba směřovala k tomu, aby napřed mohl dosloužit svému stárnoucímu otci. Pak je ale třeba říct, že služba Bohu a Božímu království je přece něco víc než služba vlasti, tak proč by požadavky na ni měly být menší?

→ Jenže já si nemyslím, že nám Kristova odpověď vadí z toho důvodu, že bychom si mysleli, že služba Božímu království nevyžaduje radikální rozhodnutí a hrdinské oběti. Vadí nám, že se tu následování Ježíše a služba tátovi staví do protikladu. Cožpak není služba potřebným, zvláště našim nejbližším také službou Božímu království? Mnohdy zajisté ano, ale jsou situace, kdy si musí člověk vybrat. Buď se budu věnovat všem potřebným, kteří mi přijdou do cesty, anebo budu dělat Boží vůli. Jsou okolnosti, kdy to zkrátka nejde spojit.

→ Ano, určitě máme pomáhat lidem na této zemi. Charitativní činnost církve je velmi důležitá, ale možná ji v mnoha případech může provozovat stát a jiné necírkvení organizace podobně dobře. Je tu ale něco v čem jsme nezastupitelní: hlásat evangelium Ježíše Krista, pomáhat druhým na cestě do nebe, být služebníky Božího království. Opět jako bych slyšel námitky, že to je přeci spojené, že služba potřebným vydává svědectví o Boží lásce a to zase dalším lidem pomáhá na cestě do nebe. To je pravda, ale ne vždycky.

→ Každý z nás má v těle církve jiný úkol a jiné poslání, ať už se nám to líbí nebo ne. Není důležitější vychovávat děti, starat se o rodiče, pracovat v charitě, dělat faráře, učit náboženství, organizovat to nebo ono, poctivě pravidelně chodit do práce, být upoután na lůžko a nemoci chodit nikam … To na čem záleží je plnění Boží vůle, a tak pomáhat ke spáse sobě i druhým.

→ Dobré je neztratit ze zřetele, že pomoci druhým do nebe je víc než jim pomoci, aby se momentálně dobře cítili. Já si nemyslím, že to pro Ježíše bylo jednoduché, když těm lidem říkal: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil.“ „Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé.“ „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“ – Tak jako pro nás není jednoduché, říct něco nepříjemného někomu, koho máme hodně rádi. – A Pán Ježíš má každého člověka hodně rád.

→ Jednou z nejtěžších věcí je někoho napomenout, varovat, říct mu, že nejedná správně. Sv. Pavel to dokázal docela jasně ve svých listech, ale z určitých náznaků se zdá, že když k těm lidem přišel, tak s tím měl také docela problém. Ano, známe lidi, kteří s tím problém nemají, kteří se musí spíše učit určité citlivosti, ale mezi námi jejich napomenutí mají zase daleko menší váhu. Pro většinu z nás, ale napomenout někoho, koho máme hodně rádi je strašně těžké.

→ Byla to obrovská láska Pána Ježíše, která ho někdy vedla k velice tvrdým slovům. Někdy slyšíme podobná slova dnes, ale ne vždy za nimi stojí velká láska. Často je za nimi velká pýcha, necitlivost a sebestřednost. Podobáme se spíše apoštolům, kteří chtějí svolávat oheň z nebe než Kristu, který trpělivě a s pohledem plným lásky vysvětluje: „Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“ A tak prosím: Pane dej mi moudrost, abych rozpoznal, k čemu mě voláš, dej mi sílu to vykonat a dej mi laskavost, vlídnost a odvahu ukazovat také druhým na cestu do nebe, varovat před zlem a hlásat Boží království, protože jak říká Malachiáš: „Vždyť rty kněze střeží poznání, z jeho úst se vyhledává zákon, neboť on je poslem Hospodina zástupů.“ (Mal 2,7) – Ale pozor všichni jsme kněží – jsme královské kněžstvo, a toto je tedy úkol nás všech!