„Co je ti do toho?!“ „Co se do toho motáš?!“ „Co je ti po tom?!“ Kolikrát jsme slyšeli tyto a podobné věty. Někdy jsou to reakce na naši přílišnou zvědavost nebo dokonce na naši snahu někoho ovládat a mít plně pod kontrolou; a pak jsou to reakce zcela oprávněné a naprosto pochopitelné. Někdy se ovšem s takovou reakcí setkáme, když chceme druhému pomoci, když ho chceme chránit nebo chceme varovat před nějakým zlem. Tady najednou často nerozumíme, proč druhý člověk takto reaguje, proč z něj mluví zloba a někdy doslova zlý duch, tak jak to zažil Ježíš: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit?“

→ Pokud se setkáme s odmítavou reakcí na naši snahu o pomoc, tak se obvykle stáhneme. Většinou ne z toho důvodu, že bychom si mysleli, že ten druhý je v právu a že se do toho opravdu nemáme vměšovat, ale spíše si říkáme: „No, jak chceš. Dávat a ještě prosit – zas tak hloupý nejsem …“ Ježíš jedná jinak, protože ví, že z posedlého mluví zlý duch. Slyšeli jsme, že mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“

→ Jaký byl výsledek? Evangelista pak píše, že nečistý duch posedlým zalomcoval. To řecké slovíčko sparassó se dá přeložit i jako smýkal nebo třásl. Tedy na první pohled to vůbec nemuselo vypadat, že Ježíš posedlému pomohl. Zvláště, když jak jsme slyšeli, zlý duch z něho vyšel s velkým křikem. Je sice pravda, že Lukáš ve svém vyprávění této události raději hned dodává, že zlý duch z něho vyšel, aniž mu ublížil, ale to vůbec nemuselo být hned zřejmé – spíše naopak.

→ Je pravděpodobné, že ta chvíle, kdy nebylo úplně jasné, zda Ježíš posedlého zachránil nebo mu naopak ublížil netrvala dlouho, ale stejně tak je pravděpodobné, že ta chvíle tu byla. Také my, pokud se nedáme odradit prvním odmítnutím naší pomoci nebo rady a pokračujeme dál, tak dost často zakoušíme okamžiky a někdy i dlouhé, kdy nevíme, zda jsme těm lidem opravdu pomohli anebo jsme jim naopak ublížili.

→ Nenechme se zmást zlým duchem. Nedovolme, aby to byl zrovna on, kdo určuje, co je správné a co ne. Když někomu chceme pomoci a on nás odmítne, tak se zamysleme, zda naše pomoc není dána spíše snahou toho druhého ovládat nebo páchat dobro podle našich představ ke škodě toho druhého. Nicméně pokud usoudíme, že to tak není, zkusme hledat cesty, jak tomu druhému pomoci, i když naši pomoc odmítá. Neříkám, že bychom mu měli pomáhat proti jeho vůli, ale spíš stát při něm a vytrvat ve své snaze mu pomoci.

→ Kolik lidí odmítá, aby jim někdo zavolal kněze, i když jsou ve vážném zdravotním stavu a kdysi třeba i pravidelně chodili do kostela. Kolikrát se ovšem stane, že když se jich jejich blízcí nepřestanou z času na čas ptát, tak najednou zcela překvapivě řeknou: „No jistě, zavolejte pana faráře, budu rád.“ Jenže kolikrát se také stane, že se jich jejich blízcí ptát přestanou. Kolikrát děti zvláště už ty větší odmítnou radu svých rodičů. A je dobře, když jim rodiče začnou radit podstatně méně, ale je strašnou chybou, pokud jim přestanou radit vůbec. Výčitka třeba i dospělého dítěte: „Proč jste mi nic neřekli?!“ se pak může jevit jako neodůvodněná, ale je naprosto pochopitelná a oprávněná.

→ Někdy se stane, že druhému pomůžeme a ono to vypadá jako bychom mu spíš ublížili. Počkejme chvíli. Je sice pravda, že někdy jsme si jen prosadili svou, nenaslouchali Bohu a opravdu jsme tomu druhému ublížili, ale dost často se po krátké době ukáže, že to vlastně pro toho člověka byla skutečná pomoc, i když to tak zprvu vůbec nevypadalo.

→ Zlí duchové – ďáblové – i dnes působí a chtějí ničit lidi a vzdalovat nás od Boha, Pravdy, Dobra, Krásy. Případy posedlosti nejsou tak časté, ale obvykle chtějí lidi izolovat, proto tolik útoků proti rodině, proti církvi a proti dalším dobrým společenstvím. Nenechme se odradit těmi větami typu: „Co je ti do toho?!“ Nenechme zlého ducha určovat, co máme dělat a co ne. Nechme se vést Kristem a nechme se jím ochránit před veškerým zlem: opásejme se kolem beder životem podle pravdy, oblečme pancíř spravedlnosti, obujme odhodlanost, jakou dává evangelium pokoje; vždy se hned chraňme vírou jako štítem, tak budeme moci uhasit všechny ohnivé střely zlého ducha; vezměme také přilbu spásy a meč Ducha, to je slovo Boží.