V sále kardinála Berana na pražském Arcibiskupství se konala prezentace knihy Miloše Zemana – Spiknutí – tedy sepsal to Panenka s Procházkou, ale to asi není podstatné. Jde o to, že se to konalo na Arcibiskupství, že ke knize napsal doslov kardinál Duka, který knize také požehnal. Mnoho katolíků se ozvalo v petici, že s něčím takovým nechtějí být spojováni, a od akce se pak distancovala také Česká biskupská konference a pan arcibiskup Jan Graubner.

→ Já o tom nemluvím proto, že bych chtěl někoho kritizovat a už vůbec ne soudit. Sám dobře vím, že nejsem bez viny a necítím se oprávněn házet kamením. Já o tom mluvím proto, že ti katolíci se ozvali z toho důvodu, že oni s něčím takovým nechtějí být spojováni. Ani nevíme, kolik lidí nevstoupí do společenství církve, protože nechtějí být spojováni s upalováním čarodějnic, křížovými výpravami, církevními restitucemi a zneužíváním mladistvých v církvi. Ani nevíme, kolik lidí se nenechá pokřtít jen z toho důvodu, aby nepatřili do stejné organizace jako pan X nebo paní Y.

→ Někdy si člověk říká, jak je to možné, že přitom všem, co dělají někteří křesťané a při tom všem, co má církev na svědomí, jsou stále lidé, kteří přicházejí, aby se nechali pokřtít? Jsou to totiž lidé, kteří uvěřili a poznali, že nejde v první řadě o spojení s církví a už vůbec nejde o spojování s konkrétními představiteli církve či s tím, co konají. Na prvním místě jde o spojení s Ježíšem, který nám říká: „Já jsem pravý vinný kmen … Zůstaňte ve mně, a já zůstanu ve vás.“

→ My, kteří už jsme křesťané delší dobu, tak víme, jak důležité je společenství věřících. Jak je důležité mít podporu i v nějakém menším základním společenství. Máme třeba i zkušenosti s tím, jak nám určité krize ve víře, pomohlo zdolat nějaké společenství nebo ten či onen kamarád. Víme, že víru nemůžeme prožívat sami a že k opravdovému vztahu s Kristem zkrátka společenství patří. Ano, to všechno víme a je to správné, ale důležité je nezapomínat na ten podstatný základ – náš vztah s Ježíšem. Je dobře vědět, že bez spojení s Kristem toho moc nedokážeme. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li na kmeni, tak ani my, nezůstaneme-li ve spojení s Ježíšem.

→ Kristus to říká jasně: „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic.“ To základní pro naše konání má být spojení s Ježíšem. – Myslím, že to může být docela dobré zpytování svědomí: Kolik činností dělám v podstatě bez Krista?

→ Jenže jak to udělat, abychom zůstávali v Pánu Ježíši? Jednu odpověď dává evangelium zcela výslovně: zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete … Tedy modlitba a naslouchání Božímu slovu a život podle něj. Další odpověď jsme slyšeli ve druhém čtení: Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. Tedy jednat podle Božích přikázání především podle Ježíšova přikázání vzájemné lásky. Další odpověď jsme skrytě slyšeli v tom prvním čtení. S Kristem se setkáváme ve společenství. Šavel potřeboval, aby ho Barnabáš uvedl k apoštolům. Pavel potřeboval být s apoštoly ve styku. Nacházel Ježíše ve spojení s církví a ve společenství – podle Kristových slov: Kde jsou dva nebo tři ve jménu mém…

→ Pak dobře víme, že ve spojení s Ježíšem nám pomáhají svátosti – všechny svátosti, tedy nejen svaté přijímání. Sv. zpověď tu není jen kvůli tomu, abych mohl k přijímání, ale především, abych obnovil a prohloubil své spojení s Kristem. Křest či biřmování není něco, co jsem přijal kdysi dávno, ale jde o znamení Boží lásky, která mi umožňují být Pánu Ježíši stále blízko. Ze svého křtu máme žít každý den – kéž neobnovujeme svůj křestní slib jen jednou za rok.

→ A na závěr je tu P. Maria, která nám umožňuje žít ve spojení s Kristem mimořádným způsobem. Jak napsal Ludvík Maria Grignion: Šíříme-li tedy ryzí mariánskou úctu, pak jen proto, abychom dokonaleji šířili úctu ke Kristu … Kdyby nás mariánská úcta vzdalovala od Krista, museli bychom ji zavrhnout jako ďáblovo mámení. … Řekněme tedy směle se svatým Bernardem, že potřebujeme prostředníka u samotného prostředníka a že úchvatná Maria je nejschopnější, aby nám prokázala tuto laskavou službu. Skrze ni přišel Kristus k nám a skrze ni musíme my jít k němu.