To, co se ve světě děje, už jde jakoby mimo mé chápání. Už rok a tři čtvrtě trvá válka na Ukrajině, kde se fronta prakticky nehýbe ale umírají desítky tisíc lidí na obou stranách. Děsivý útok teroristického hnutí Hamás ze začátku října, který vyvolal podobně děsivou odvetu Izraele. Války v Africe už ani nevnímáme, o tom, co se děje v Severní Koreji nebo v Číně toho ani moc nevíme. A konec konců ani situace v mnoha zemích Latinské Ameriky nebo v jihovýchodní Asii není příliš růžová. My v Evropě si pak do toho vymýšlíme kolik vlastně existuje pohlaví, začínáme popírat právo dětí na otce a na matku, místo práva na život zavádíme právo na potrat a na eutanázii atd.

→ Chce se mi křičet spolu s Izaiášem: „Proč jsi dopustil, Hospodine, že jsme zbloudili z tvých cest, že nám ztvrdlo srdce, abychom před tebou neměli bázeň?“ Jenže nechci z našich hříchů obviňovat Boha. Uvědomujeme si, že i u Izaiáše je to výkřik, který odráží pochybnosti a asi i zoufalství, ale nejde o obžalobu Boha. Izaiáš si uvědomuje, že jedině Bůh může změnit tvrdé srdce a způsobit návrat zbloudilých.

→ Tady bych si dovolil malou vsuvku. Rád bych připomenul to, co už jsem zmiňoval, že kniha proroka Izaiáše je tvořená ze tří částí. Kapitoly 1 – 39 sepsal pravděpodobně prorok z 8. st. př. Kr.; kapitoly 40 – 55 jsou dílem anonymního proroka z 6. st. – z doby, kdy končí Babylonské zajetí; kapitoly 56 – 66 jsou pravděpodobně díla různých autorů z doby po návratu ze zajetí, kdy židovská komunita žije pod perskou nadvládou a potýká se s problémy obnovy náboženského života. A dnes jsme slyšeli úryvek z 63 a 64 kapitoly, tedy právě té třetí části. Nicméně budu stejně o autorovi mluvit i nadále jako o Izaiášovi.

→ Teď jde o to, jak si Izaiáš představuje, že Bůh způsobí ten návrat zbloudilých. My jsme slyšeli překlad z lekcionáře: „Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní!“ Revidovaný liturgický překlad ale uvádí: „Vrať se kvůli svým služebníkům, kvůli kmenům svého dědictví!“ A obdobně zní i ekumenický překlad bible: „Navrať se…“

Nejde tedy o to, že by se Bůh měl s námi usmířit, ale že by se k nám měl vrátit, tak jako se táta vrací pro své dítě, které se někde ztratilo na cestě. K tomu je třeba, abychom přiznali, že už nejsme schopni najít cestu sami. Na chvíli se zastavili a volali na Boha a zkusili poslouchat, jestli neuslyšíme, jak on volá nás. Pokud uslyšíme, jak nás volá, pokud ho uvidíme, jak se k nám vrací, tak mu jděme naproti.

→ To je něco, co patří k adventu – radostné očekávání, že k nám Bůh zase vrátí. To znamená se na chvíli zastavit, už se od Boha nevzdalovat, naslouchat Božímu hlasu, abychom až ho uvidíme mu mohli radostně vyběhnout vstříc, tak jako malé dítě, které sešlo z cesty, tak jako služebník, který má rád svého pána a raduje se z jeho návratu.

→ Jenže očekáváme s radostí Boží příchod? Prosíme: „Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory.“? Nebo máme raději ty hory. Teď samozřejmě nejde o to, že někdo v zimě rád jezdí na hory lyžovat. Pro nás ty hory evokují mimo jiné horu práce, hory problémů, a pro někoho i horu jídla nebo horu dárků. Pro Izraelity to byly také ty hory, na kterých pohané uctívali nejrůznější božstva. Pro nás to uctívání božstev na posvátných pahorcích může znamenat uctívání úspěchu, vzdělání, poznání, moci, světské slávy, postavení, peněz a kdo ví čeho všeho. Ne, nemluvím ani proti práci, ani proti jídlu, ani proti vzdělání či snaze uspět, ale nic z toho není Bohem, a pokud z toho někdo boha udělá, tak je to hora, ze které jde strach.

→ Do tohoto světa plného válek, bezpráví a zla; do tohoto světa, který už ztrácí kritéria pro to, co je pravda a co je lež; do tohoto světa, který zbožštil úspěch, vzdělání, poznání, moc, peníze a kdo ví co všechno; do tohoto světa, kde jsme se ztratili jak malé děti v lese, zveme Boha a křičíme: „Ty, Hospodine, jsi náš otec … Vrať se kvůli svým služebníkům, kvůli kmenům svého dědictví! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!“ A chceme, jak malé děti čekat a brečet nad tím, že jsme sešli z cesty, nad tím, že jsme ztratili rodiče – a to má být adventní radostné očekávání – ano má, protože věříme, že náš Nebeský Táta se pro nás vrátí a před jeho tváří se rozplynou hory a zůstane ta jediná – hora Lásky.