Čtení z knihy Přísloví.

Řádnou ženu, kdo ji najde? Větší cenu má než perly. Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi. Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu po všechny dny svého života. Shání vlnu a len, pracuje radostnou rukou. Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena. Svou dlaň otvírá ubožákovi, své rámě nabízí chudákovi.

Půvab zklame, krása prchne, zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o tom psali. Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v noci. Až budou (lidé) říkat: „Je pokoj a bezpečí“, tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci uniknout.

Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. Vy všichni jste přece synové světla a synové dne, noc ani tma nemá nad vámi (právo)! Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Jeden člověk se chystal na cesty, zavolal si služebníky a svěřil jim svůj majetek. Jednomu dal pět hřiven, druhému dvě a třetímu jednu, každému podle jeho schopností, a odcestoval.

Ten, který dostal pět hřiven, hned šel, (podnikavě) jich využil a vyzískal pět dalších. Stejně i ten, který dostal dvě, vyzískal dvě další. Ale ten, který dostal jednu, šel, vykopal v zemi (jámu) a peníze svého pána ukryl. Po delší době se pán těch služebníků vrátil a dal se s nimi do účtování.

Přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl s sebou pět dalších a řekl: `Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: `Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘ Přistoupil i ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: `Pane, dvě hřivny jsi mi svěřil, hle – další dvě jsem vydělal.‘ Pán mu řekl: `Správně, služebníku dobrý a věrný. Málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. Pojď se radovat se svým pánem.‘ Přistoupil pak i ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: `Pane, vím, že jsi tvrdý člověk; sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Měl jsem strach, a proto jsem tvou hřivnu ukryl v zemi. Tady máš, co ti patří.‘

Pán mu odpověděl: `Služebníku špatný a líný! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nesel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? Měl jsi tedy moje peníze uložit u směnárníků a já bych si při návratu vyzvedl i s úrokem, co je moje. Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven. Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít nadbytek. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. A tohoto služebníka, který není k ničemu, hoďte ven do temnot. Tam bude pláč a skřípění zubů.'“

KÁZÁNÍ: Prosím vás, co to bylo v tom prvním čtení? Myslím to: „Řádnou ženu, kdo ji najde? … Srdce jejího manžela na ni spoléhá, o zisk nemá nouzi … Shání vlnu a len, … Svýma rukama sahá po kuželi, její prsty se chápou vřetena …“ Chápu, že to v té bibli je, ale proč to musíme číst, a ještě k tomu v neděli?! Nedáváme tím jen další náboje feministkám a různým genderovým ideologiím? Nevracíme se zase do středověku? Kam se poděla ona věta apoštola Pavla: … už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. (Gal 3,28)

→ Nehodlám se teď zabývat tím, že si přeci jen myslím, že většina žen je šikovnější na šití, vyšívání, pletení, háčkování a vůbec činnosti spojené s jemnou motorikou. To totiž není hlavním poselstvím posledních veršů knihy přísloví. Ale zde jde o chválu řádné ženy nebo podle ekumenického překladu o chválu ženy statečné. A já jsem přesvědčen o tom, že chvála je to, co všichni potřebujeme.

→ Chválu si nezaslouží jen „dokonalá paní domu“ – jak tento úsek nadepisuje Jeruzalémský překlad – ale skoro každý člověk. Někdo si samozřejmě zaslouží větší chválu a není tak těžké hledat důvody ke chvále. U jiného je třeba důvody ke chvále více hledat, ale takřka u každého se nějaký důvod ke chvále najde.

→ Mám tedy pro vás takový domácí úkol: přečtěte si tu chválu ženy statečné v knize Přísloví celou. Je to 31. kapitola, 10. – 31. verš. A potom prosím ženaté muže, aby napsali chválu na svou ženu – opakuji chválu! A pak prosím vdané ženy, aby napsali chválu na svého muže. Děti a mladé lidi prosím, aby napsali chválu na své rodiče a všechny ostatní prosím, aby napsali chválu na nějakou blízkou osobu, kterou si vyberou. Já sám jsem se rozhodl, že napíši chválu na svého biskupa, ale předám mu to až po vizitaci, aby to nevyznělo jinak, než zamýšlím.

→ Jenže tím domácím úkolem to nekončí. Bez ustání máme chválit Hospodina, ale je dobře, abychom často chválili i druhé lidi. Jednou z mnoha hřiven, kterou jsme dostali je to, že můžeme chválit. Jistě, asi každému se někdy stalo, že chtěl někoho pochválit a trochu to popletl, takže ta chvála nakonec vyzněla spíše jako kritika. To se občas stává, ale v 99 % případů jsme dovedli pochválit, když jsme chtěli. Také chvála je talent, který se má rozvíjet, a ne ukrýt v zemi.

→ Chválit Boha je snadnější, protože Boha můžeme chválit za všechno. Lidi nemůžeme chválit za všechno, to ale neznamená, že bychom měli na chválu rezignovat. Krásně to vysvětluje papež František v encyklice Amoris letitia: Manželé, kteří se milují a patří si, mluví jeden o druhém dobře, snaží se poukazovat na dobrou stránku manžela či manželky, nehledě na slabosti a pochybení druhého … není to naivita toho, kdo nevidí těžkosti a slabá místa druhého, nýbrž šíře pohledu, který tyto slabosti a tato pochybení zasazuje do jejich kontextu. Pamatuje, že tyto nedostatky jsou jenom část a nikoli celek bytí druhého … Druhý není jenom tím, co mi vadí. Je mnohem více. Z téhož důvodu si nenamlouvám, že jeho láska musí být dokonalá, abych si ho vážil … (Amoris letitia čl. 113)

→ Víme, jak nás chvála toho druhého potěší, pokud to tedy není jen úvodní věta k seznamu požadavků či seznamu kritiky. Víme, jak někdy dovedou být nepříjemní lidé, kteří stále jen kritizují a nikdy nic nepochválí. Víme, že naší hlavní činností na věčnosti bude chvála Pána Boha. Využijme tedy čas a nezapomínejme chválit druhé, hledejme důvody i způsoby, využívejme příležitosti, které se nám nabízejí a vytvářejme nové a další.

→ Na závěr bych vás chtěl moc pochválit, jak umíte krásně naslouchat – do kamery se mi mluví daleko hůře, než když jste tu osobně. Chci vás pochválit, že jste si našli čas a připojili se. Chci vás pochválit za vaše modlitby, za vaši práci, za vaši lásku, …