Čtení z knihy proroka Ezechiela.

Tak praví Pán, Hospodin: „Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Jako se pastýř stará o své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase.

Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě. Co se pak týká vás, moje stádo – tak praví Pán, Hospodin – budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly.“

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři! Kristus vstal z mrtvých, a to jako první z těch, kteří zesnuli. Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. Jako totiž pro spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Ale každý v tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde.

Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech možných knížat, mocností a sil. On totiž musí kralovat, `dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k nohám‘. Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.

Tu řekne král těm po své pravici: `Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘

Spravedliví mu na to řeknou: `Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k tobě?‘ Král jim odpoví: `Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.‘

Potom řekne i těm po levici: `Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, … A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

KÁZÁNÍ: Tak máme nouzový stav do 3. neděle adventní. Rozumím těm, kdo si sice uvědomovali nutnost nouzového stavu, ale chtěli ho prodloužit na co nejkratší dobu, protože je skutečně nebezpeč-né dávat někomu takovou moc na delší dobu, než je nezbytně nutné. Pokud to bude nutné dál, tak je dobře, aby to znovu zvážilo více lidí. Víme, že také pojem krále máme spojen s mocí.

→ Ano, když se řekne král, tak se nám vybaví asi nejčastěji nějaký dobrý král z pohádky anebo král či královna ze současnosti, kteří už nemají fakticky žádnou moc. Ale vybaví se nám i čeští králové od Vratislava II. až po Karla IV. na ty ostatní české krále už obvykle máme rozporuplné názory. Mezi třemi králi celého Izraele mají sice dva: David a Šalamoun poměrně pozitivní hodnocení v bibli, ale mezi mnoha králi Judského – Jižního království už mnoho kladných hodnocení nenajdeme a u králů severního království ani jedno. Pro krále Alexandra Velikého má kniha Makabejská jediné hodnocení: „Když celý svět před ním ztichl, jeho pýcha neznala hranic.“

→ Když pomineme tříkrálové koledníky, tak je král pro nás někým, kdo je bohatý, slavný a mocný, kdo pořádá bohaté hostiny a kdo si může dovolit skoro vše, kdo rozhoduje o osudu svého národa a komu sice různí lidé radí, ale nikdo jeho rozhodnutí nemůže změnit. Tedy kromě jiného krále, který je mocnější a má víc vojáků.

→ Teď si lidé do tohoto svého obrazu krále dosadí Pána Ježíše – Krista krále nebe a země a řeknou: „Tak to tedy ne!“ Spojí si Kristovu absolutní moc s chováním mnoha králů či spíše dnes mnoha různých politiků, kteří jsou schopni zneužít a dát pocítit i tu trochu moci, kterou mají; kteří se opájejí mocí jako drogou a některé věci rozhodují z jediného důvodu, že totiž mohou, že mají tu moc. A před takovým Kristem lidé utíkají, odmítají ho přijmout za svého krále, a já se jim ani moc nedivím.

→ Proto obraz Krista krále doplňuje obraz Pána Ježíše jako pastýře. Ježíšova královská a pastýřská služba jsou pro nás zaměnitelné pojmy. Ježíš není král jako nějaký mocipán, který žije v nádheře a myslí především na sebe, ale On je pastýř, který pečuje o své ovce a vysvobodí je ze všech míst, kam se rozprchly v mlhavém a mračném čase. On jim dá odpočinek … Bude hledat ztracené, zpět přivede rozptýlené, obváže zraněné, posílí slabé, bude střežit tučné a silné, pást je bude svědomitě.

→ Pokud je ovšem Pán Ježíš spíše pastýř než král, tak proč dnes neslavíme neděli dobrého pastýře? Tu konec konců slavíme na 4. neděli Velikonoční, ale mohli bychom ji slavit třeba dvakrát do roka. – Protože pod pastýřem si asi většinou představíme prostého a dobrého člověka, ale člověka, který nemá takřka žádnou moc. Pastýř mnoho věcí nezmění a s mnoha problémy si neporadí. Pastýř možná ochrání ovce před vlkem, ale proti bandě lupičů nebo hladové armádě je zcela bezmocný.

→ U Ježíšových jeslí se scházejí společně pastýři i králové, abychom jednou pro vždy věděli, že Pán Ježíš je zároveň ten nejlepší Pastýř i ten nejmocnější Král. Jeho pastýřská i královská služba splývají v jedno a jsou nerozlučitelně spojeni. Pro ty, kteří Krista milují je především tím dobrým Pastýřem, který se stará o své stádo. Pro ty, kteří ho odmítají vystupuje jako mocný Král, před kterým se chvěje zem a pukají skály.

→ Žijeme ve světě, kde se nás snaží ovládat různí mocipáni, kde se zdá, že vládne ten, kdo má peníze, kde nás ovládají média a naše vlastní choutky. Necháváme se ovládat vášněmi, závislostmi i hloupostí. A tak prosím: Ježíši Kriste, králi nebe a země, přijď a vysvoboď nás, vládni nám Ty, Ty jediný, jen Ty sám, přijď se svou mocí a buď naším králem. Buď naším pastýřem, který pečuje o své ovce a vysvoboď nás ze všech míst, kam jsme se rozprchly v tomto mlhavém a mračném čase.