Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.

Já, Jan, viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: „Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služeb-níky našeho Boha!“ A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: sto čtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu.

Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“ Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“

Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi.“

Čtení z prvního listu svatého apoštola Jana.

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se nejen smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. Každý, kdo skládá tuto naději v něho, uchovává se čistý, jako on je čistý.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a jak se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je:

„Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.

Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

Kázání: Ze všech stran jsme vyzýváni k omezení sociálních kontaktů. Přestože chápeme, že omezení kontaktů s druhými lidmi je jeden z nejúčinnějších způsobů, jak zabránit šíření nemoci covid-19, tak se nám do toho moc nechce. Proč vlastně? Proč někdy i zcela dobrovolně riskujeme nakažení? Proč vyhledáváme kontakty s druhými i tam, kde to jako by není potřeba?

→ Protože jsme byli stvořeni k obrazu Trojice, jak nás ujišťuje 1. kniha Mojžíšova: Bůh řekl: „Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby …“ Člověk je zkrátka živočich společenský. Pokud člověk žije trvale sám, tak strádá. Dokonce ani poustevníci nežili sami a neměli jen společenství s Bohem, ale měli i společenství s lidmi, za které se modlili a kteří často za nimi chodili a radili se s nimi. Dokonce ani v knihách o samotářích od Aleše Palána prakticky není samotář, který by byl úplně osamocen.

→ Slavíme slavnost Všech svatých a to nám připomíná důležité společenství, ke kterému patříme, ten veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků. Církev, to jsou především svatí v nebi, kteří stojí před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou, volají mocným hlasem: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“

→ Pro nás, katolické křesťany, svatí nejsou jen určitými vzory ve víře. Dokonce nejsou ani jen těmi, kteří se za nás přimlouvají. To všechno je sice pravda, ale svatí v nebi jsou pro nás víc! Tvoříme společně jednu rodinu, jedno společenství. Jak řekli otcové 2. vatikánského koncilu: „Jednota poutníků s bratry zesnulými v Kristově pokoji se nijak nepřerušuje, ba podle stálé víry církve se ještě posiluje vzájemným sdílením duchovních hodnot.“ Svatí nejsou někde daleko, jsou nám blíž než ti, co žijí na zemi.

→ Někteří křesťané se domnívají, že nás úcta ke svatým odvádí od naší úcty a lásky k Trojjedinému Bohu. To bychom pak mohli také říct, že nás naše křesťanská společenství a faráři odvádí od Pána Boha. Nepopírám, že se to někdy děje. Ano, jsou kněží, kteří váží druhé lidi na sebe, a brání jim na cestě za Kristem. Jsou společenství křesťanů (nebo spíš sekty), která ze sebe udělala modlu a do značné míry zastínila všemohoucího Boha. Ovšem obvykle nám společenství křesťanů a kněží pomáhají na naší cestě za Pánem Ježíšem.

→ Podobně je třeba přiznat, že existovali a existují způsoby úcty ke svatým, které zastiňují Boha a brání v cestě za Kristem. Tyto způsoby úcty ke svatým je třeba zavrhnout. Pravá úcta ke svatým způsobuje něco jiného, jak nám opět připomíná 2. vatikánský koncil: „Vždyť jako nás přivádí blíže ke Kristu křesťanské společenství poutníků, tak nás i společenství se svatými spojuje s Kristem.“

→ Všimli jste si, že všechna blahoslavenství v dnešním evangeliu začínají tím slůvkem blahoslavení – tedy ne blahoslavený, ale blahoslavení. Dokonalost, ke které nás Ježíš zve, nedosáhne nikdo sám – je darem Božím – darem, který je určen pro společenství. Potřebujeme společenství křesťanů zde na zemi. Potřebujeme se vzájemně posilovat ve své víře a povzbuzovat se. Ještě více, ale potřebujeme společenství s těmi, kteří nás předešli a stojí před trůnem a před Beránkem.

→ Je to úžasné, že všemohoucí Bůh i se mnou počítá, že mi připravil úkol, který nikdo nezvládne tak dobře jako já. Ovšem ještě úžasnější je, že takto počítá s každým člověkem, jak na zemi, tak v nebi. Hospodin Bůh, který by si vše nejlépe zařídil sám, každému z nás svěřil poslání, které nekončí okamžikem smrti, ale pokračuje dál ve společenství svatých. Bohu díky!