Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Ty, Hospodine, jsi náš otec, „náš vykupitel“ je tvoje dávné jméno. Proč jsi dopustil, Hospodine, že jsme zbloudili z tvých cest, že nám ztvrdlo srdce, abychom před tebou neměli bázeň? Usmiř se kvůli svým služebníkům, pro kmeny, které jsou ti vlastní! Kéž bys protrhl nebe a sestoupil! Před tvou tváří by se rozplynuly hory. Sestoupil jsi a před tvou tváří se rozplynuly hory.

Od věků (nikdo) neslyšel, k sluchu (nikomu) neproniklo, oko nespatřilo, že by bůh, mimo tebe, (tak) jednal s těmi, kdo v něho doufají. Jdeš vstříc tomu, kdo s radostí jedná spravedlivě, těm, kdo na tvých cestách pamatují na tebe. Hle, ty ses rozhněval, protože jsme zhřešili, byli jsme v hříších stále. Byli jsme všichni jak poskvrnění, jak špinavý šat byl každý náš dobrý skutek. Zvadli jsme všichni jak listí, nepravost nás unášela jak vítr. Nikdo nevzýval tvé jméno, nikdo se nevzchopil, aby se k tobě přivinul, neboť jsi před námi skryl svoji tvář, nepravosti jsi nás vydal napospas. A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme – ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni!

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. Neustále za vás děkuji svému Bohu pro Boží milost, která vám byla dána v Kristu Ježíši. Neboť v něm jste v každém ohledu získali bohatství všeho druhu, jak v nauce, tak v poznání.

Vždyť přece svědectví o Kristu bylo u vás jako pravé dokázáno, takže nejste pozadu v žádném Božím daru; jen ještě musíte vytrvale čekat, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. On vám také dá, že vytrváte až do konce, takže budete bez úhony v onen den našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je Bůh, a on vás povolal k tomu, abyste měli společenství s jeho Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem!

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, bděte, protože nevíte, kdy přijde poslední den. Je to podobně jako s člověkem, který se vydal na cesty. Odešel z domu, dal svým služebníkům plnou moc, každému jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. Bděte tedy, protože nevíte, kdy přijde pán domu, zdali navečer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo ráno, aby vás, až znenadání přijde, nezastihl, jak spíte. Co říkám vám, říkám všem: Bděte!“

KÁZÁNÍ: Tak, co myslíte? Je pandemie koronaviru trestem za naše hříchy nebo ne? Je to či ono neštěstí Boží odplatou za naše špatné jednání nebo není? Mnoho lidí řekne, že jde o Boží trest a víc se tím moc nezabývají. Většina lidí řekne, že s tím Bůh nemá nic společného, a nechají to být. Jenže pravda je daleko komplexnější a bylo by škoda současnou situaci nevyužít k dobrému.

→ Slyšeli jsme slova proroka, který je autorem závěrečných kapitol (56 – 66) knihy proroka Izaiáše, který žil v době po návratu z Babylonského zajetí (po roce 538 př.Kr.) v době, kdy Izraelité žijí v chudobě a Jeruzalém i chrám jsou stále ještě pobořené. A tento prorok jasně říká: Hle, ty ses rozhněval, protože jsme zhřešili, byli jsme v hříších stále.

→ Neštěstí, které na Izrael přišlo v podobě Babylonského zajetí a které v mírnější podobě stále trvá bylo důsledkem hříchů. Toto pojetí se táhne celým Starým zákonem a Pán Ježíš mimo jiné říká: neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení. (Jan 5,28n) Zkrátka Bůh dobro odměňuje a zlo trestá, to není jen něco, co říkáme dětem, ale je to skutečnost, která platí.

→ Jenže např. ve 103. žalmu čteme: Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí. (Žalm 103,10) Nebo v té samé knize proroka Izaiáše je psáno: A přece já, já jsem to, který vymazávám kvůli sobě tvé nepravosti, nevzpomenu na tvé hříchy. (Iz 43,25) Boží milosrdenství k nám je opravdu nezměrné a skutečně o Bohu platí: Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. (Žalm 103,12) Doufám, že všichni máme zkušenost s Boží odpouštějící láskou. Ovšem, jak tyto věci spojit? Trestá nás Bůh nebo nám odpouští?

→ Myslím, že jedna možná odpověď je v závěru dnešního prvního čtení: A přece, Hospodine, ty jsi náš otec! My hlína jsme – ty jsi nás hnětl, dílo tvé ruky jsme všichni! Obraz Boha jako otce nám umožňuje spojit jeho spravedlnost i milosrdenství, jeho tresty i to, že s námi nejedná podle našich hříchů. Otec, který by nikdy netrestal své dítě, tak by ho asi neměl vůbec rád, otec, který by odplatil svým dětem všechny jejich provinění, by je také neměl rád.

→ Ne všechna neštěstí, která nás potkají jsou Božím trestem, vždyť přece trpí i malé děti, které nemohli spáchat nic zlého. Neobviňujme Boha z válek a mučení, které konají lidé, ani z nemocí a přírodních katastrof, které jsou následky prvotního hříchu a pádu andělů. Zdaleka ne všechna naše provinění Bůh trestá. Ovšem nemylme se a neříkejme, že něco jako Boží trest neexistuje. Např. 2. přikázání zní v bibli zcela jasně: Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. (Ex 20,7) Víme také, že Boží trest nemusí přijít hned a že ty nejhorší tresty se neodehrávají na této zemi.

→ Vím, že největším trestem pro nás, když jsme byly děti, tak bylo, když se s námi máma přestala bavit. Táta nás třeba seřezal, ale za chvíli jsme se mohli bavit jako by se nic nestalo. Tím největším trestem pro Izrael bylo, když měli pocit, že Hospodin mlčí, a proto Izaiáš volá: Kéž bys protrhl nebe a sestoupil!

→ My víme, že Bůh opravdu protrhl nebe a sestoupil na zem. Bůh nezůstal ve svém mlčení, ale vyslovuje Slovo, které se stává tělem a přebývá mezi námi po všechny dny až do konce světa. Slavíme advent – příchod. Bůh nezůstává ve svém trestu, nepřišel, aby svět soudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. A my už se začínáme těšit, že i kdyby byl epidemiologický stupeň třeba milion, tak zase uslyšíme tu větu, že nám v městě Davidově narodil Spasitel a budeme zpívat ve svém srdci – a snad i nahlas: Narodil se Kristus Pán.