Sněmovna neprodloužila nouzový stav. Někteří se ptají: To si opravdu myslí, že je možné bez nouzového stavu mít nadále účinná opatření? Nezkolabuje náš zdravotní systém? Není to jen jakási politická hra, na kterou nakonec doplatíme my všichni? Proč nakonec opozice neustoupila ne s ohledem na vládu, ale s ohledem na současný stav?

→ Protože vláda využívala nouzový stav, aby se chovala jako Bůh v době Starého zákona. Vydávala opatření, nařizovala a zakazovala. Měla přístup k lidem jako k malým dětem a oni se jako malé děti začali chovat – přestali poslouchat. A opět zakoušíme, že ďáblova nabídka: „Budete jako Bůh.“ Je stále stejnou lží, tak jako v ráji.

→ Ve Starém zákoně opravdu Pán Bůh příliš nevysvětluje různé zákazy a příkazy a když čteme 3. knihu Mojžíšovu – Levitikus – tak zde nacházíme jaké oběti se mají přinášet, kdy a za jakých podmínek, jaké živočichy je možné jíst, jak se chovat při různých nemocech, jaké svátky slavit atd. Občas zde najdeme nějakou pozitivní motivaci ale vysvětlení jen zcela výjimečné. Dnešní první čtení je takovým názorným příkladem. Ovšem je to Bůh a ne člověk a také i ve Starém zákoně nacházíme zaslíbení – tedy motivaci – a nejrůznější vysvětlení.

→ Pán Ježíš pak tyto věci prohlubuje a rozšiřuje. Kristus poměrně často motivuje a vysvětluje. Nemění jádro starozákonních ustanovení. Respektuje i to, že o uzdravení malomocného má rozhodnout kněz. Přesto Kristus přestupuje opatření a dotýká se rukou malomocného. Očištění přichází skrze dotyk. Starý zákon zná dotyk, který činí nečistým, ale dotykem se neobnovovala čistota, svatost.

→ Až do Kristova příchodu jsou k očištění potřeba nejrůznější obřady omývání, pokropení krví, pomazání apod. Tyto obřady však mohly dát pouze rituální čistotu těm, kteří byli zdraví. Ježíš očišťuje a uzdravuje dotykem, pokud chce.

→ A tady najednou vyvstává otázka, co ti všichni, kteří se neuzdravili. Lidé, kteří s důvěrou přišli za Kristem, se stejnou vírou jako malomocný z dnešního evangelia řekli: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Jenže jejich nemoc od nich neodešla a po čase jí podlehli a zemřeli. Proč je Ježíš nechtěl uzdravit? Proč se nic nestalo?

→ V mnoha případech nevím. Rozumím tomu, že nebudeme žít na zemi 200 let. Vím, že pozemský život není cílem, že cílem je nebe. Chápu, že z pohledu věčnosti není až tak důležité v kolika letech člověk zemře. Věřím, že důležitější je odpuštění hříchů a uzdravení duše než uzdravení tělesné. Přesto je mi ale líto těch, kterým odešel někdo blízký a ptám se proč?

→ Jedno ale vím jistě: Bůh miluje všechny lidi – i ty, které uzdraví i ty, které neuzdraví. Ježíš se každého dotýká a pro každého chce dobro. Při udělování svátosti nemocných se tu a tam stane, že se někomu zlepší jeho zdravotní stav. Opravdu se to stává, ale není to pravidlem. Přesto se nedá říct, že pro ty, jejichž zdravotní stav to nezměnilo bylo přijetí této svátosti zbytečné.

→ Jak říká katechismus: základní dar svátosti nemocných je milost útěchy, pokoje a odvahy, aby člověk překonal potíže, které nemoc působí, nemocný dostává sílu spojit se mnohem důvěrněji s Kristovým utrpením, a tak být prospěšný Božímu lidu. (srov. Katechismus 1520 – 1522)

→ Rozhodnutí o zdraví a nemoci, o životě a smrti skutečně patří Bohu a záleží na tom, co On chce. Ne vždy tomu rozumíme, ale pokud takové rozhodnutí bereme do svých rukou, tak je to vždy špatně. Je dobře, že máme v bibli různá zaslíbení – tedy pozitivní motivaci. Je dobře, že Kristus a církev objasňuje a vysvětluje nejrůznější přikázání. Nakonec ale na každý argument se dá uvést proti argument. Tou konečnou jistotou je to, že to Bůh chce – ať už se to týká nějakého přikázání a nebo uzdravení či neuzdravení člověka. A naštěstí: Bůh je Láska!