„Kdo tedy může být spasen?“ Ten, kdo se nechá spasit. Pro svoji záchranu je potřeba nechat se zachránit, a ačkoli to zní jednoduše, je to ta nejtěžší věc v našem životě. Dovolit Bohu aby mě zachránil znamená že svůj život nebudu chtít zachraňovat já.. Je nemožné se nechat spasit lidmi. Jen Bůh nás může spasit.

Někdy se používá otázka: „Co je bohem tvého života? Jsou to peníze, kariéra, zdraví, úspěch?“ Zamýšlení ale může jít ještě dál. Někdy chci být já bohem svého života. Chci mít svůj život pod kontrolou. Rozhodovat, vlastnit, mít pravdu, držet ve svých rukou. Chci všechno vědět, ovládat a určovat. Chceme být bohem svého života. Ale v životě je místo jen pro jednoho Boha. „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo nemají Boha na prvním místě…“

Pro to, abych mohl žít víc podle Boha, je potřeba si uvědomit, jak moc žiju podle sebe. A pokud chci žít podle sebe, kde je v mém životě prostor pro Boha? Víra nás vede k tomu nežít podle sebe, ale podle Boha. Dávat Bohu víc a víc prostoru v mém životě.

Mladík přichází k Ježíši a evidentně toho už pro Boha udělal hodně. Ale stejně Ježíš říká: „jedno ti schází“… Není to o tom, že by mladík nedal hodně, ale že nedal všechno. Víra není o velkém odevzdání, ale o celém odevzdání. Pořád měl ve svém srdci místa, která si držel pro sebe. Byl bohatý – tedy měl pocit, že si život s Bohem může koupit. Nahromadit. Zajistit…

Do nebe se nedostaneme tím, co uděláme, ale tím, co pro mě udělal Ježíš. To On dal svůj život za ten můj. Nejde o dodržování přikázání, ani kupování Boží blízkosti. Jde o to příjmout spásu, která mi je nabídnutá zdarma.

Bůh nedělá směnný obchod – ale to my takhle uvažujeme. Často si dobrými skutky a modlitbou chceme zaručit Boží přízeň. Když přece dělám tohle, tak Bůh zase musí tohle. Když příjdu do toho kostela, tak mi Bůh musí pomoct. A i v modlitbě to přece dělám pro to, abych se měl dobře. Chceme aby to moc nestálo.. „á nešla by nějaká sleva? Že bych se nemusel tolik snažit?….“ Ale nemodlím se aby něco, ale protože někdo. Modlitba není platidlo za Boží pomoc. Ani naše dobré skutky a půst nejsou bodíky, které sbíráme abychom pak něco získali.. Nechodím do kostela PROTO ABY mě Bůh měl rád, ale PROTOŽE mě má rád. Naším cílem je Milovat Boha, protože On Miluje mne.. Nic víc, nic míň.

Tohle ale neznamená pohodičkový život, ale opravdové totální vydání života Ježíši. Protože dát svůj život Bohu je dobrej nápad. Je to něco, co naplní náš život. Pokud opustím všechno, dostanu všechno. Pokud opouštím sebe, přijímám Boha.

A to je bolavý proces. Milost je zadarmo ale přístup k ní nás stojí všechno. A přitom tou největší zátěží jsem zase jen já a moje ego. Jak často mi zavazí můj hřích, moje nedůslednost a pohodlí… Všechno tohle odevzdejme Ježíši. A to je neustálý proces, protože pýcha se bude cpát i do naší pokory. Je velmi jednoduché si začít myslet: „To se ti Pane Bože tak dobře odevzdám! Ještěže mě máš!“

Naštěstí, Bohu nevadí naše nedokonalé odevzdání. To On se nám dal dokonale, a tak na základě Jeho odevzdanosti se my můžeme učit odpovídat tou svojí. Ježíši nevadí moje slabosti, pády a hříchy. Možná je mnohem větší problém naše domnělá sebejistota a potřeba si vystačit sám. Ale tak i tohle zase jen a jen odevzdejme.

Můžeme se ve všem a vždy učit dorůstat do větší odevzdanosti.

Modlitba: Pane Ježíši znovu se pro Tebe rozhoduju. Dávám Ti celý svůj život.