Kdo není proti nám, je s námi. Kdo se snaží o dobro, je dobrý. Kdo jsem já, abych soudil.. Posuzování, hodnocení a porovnávání patří k naší přirozenosti a každodennímu životu. Díky naší analýze se učíme rozlišovat co je dobré a co špatné. ALE posuzování, hodnocení a porovnávání se může stát také nástrojem na odsuzování lidí. Jen Bůh je soudce. Někdy se stavíme do pozice Boha a chceme všechno kontrolovat. „Tenhle člověk je špatný, tenhle se mi taky nelíbí a tenhle? no i ten má své mouchy“… Jsme mistři kritiky, umíme najít chybu na všech a na vše máme ten jediný správný názor. Když pořád jen vidím, co je špatně, jak z toho může vzniknout dobro?
Při porovnávání vždy prohraju. Protože vždy se najde někdo horší, než jsem já, abych se mohl cítit pyšně. A taky se najde vždy někdo lepší než já, abych se mohl cítit zdeptaný a méněcenný. Řeknu příklad – když třeba běhám, tak vždy najdu někoho pomalejšího, než jsem já, abych se mohl vyvyšovat, chlubit, říkat si, „tak ještěže nejsem jako oni“… Ale také se najdou lidé rychlejší než já a já můžu propadat depresím, sklíčenosti a sebeodsuzování. „proč já jsem takovej chudáček?..“
Zdá se příklad s běháním jako maličkost? Ale tenhle princip porovnávání je v nás. A právě v maličkostech se můžeme učit přejícnost, nezávidět a nebýt uražený. Protože na tomhle světě je až příliš lidí, kteří svůj život žijí uražení a zahořklí na celý svět.. Však jak často porovnáváme lidi okolo sebe, účastníky silničního provozu, politiky, sousedy.. Jak často pomlouvám, kritizuju, urážím…
Porovnávání nás brzdí od radosti ze života. Žijeme potom v neustálé soutěži, kterou nemůžeme vyhrát… A možná nás právě teď napadá taková klasická myšlenka během kázání „no to přesně by měli slyšet…“ ale já teď mluvím o sobě a o každém z nás.. Někdy mě až děsí, když se upřímně podívám do svého srdce, kolik tam je porovnávání, toxicity, odsudků, pýchy… Dokonce myslím že i v porovnávání jsem lepší než mnozí z vás (ironický úsměv) Nikdo neporovnává tak dobře jako JÁÁ… Ale chci se víc a víc učit přijímat Boží pohled na lidi. A v první řadě je potřeba si uvědomit, jak moc mi chybí do Božího pohledu. Přiznat si, že jsem v zajetí porovnávání a pýchy.
Řeknu vám tajemství – na každém najdeme něco co se mi nebude líbit.. I na sobě.. Ale to není důvod proč všechny odsoudit a žít jen podle sebe. To že jsou lidé nedokonalí, není důvod proč od nich nepřijímat to dobré. Neporovnávat se přináší do života veliké požehnání, protože se pro mě každý může stát inspirací a obohacením. Jak říká Bill Johnson: „Oslavuju to, jaký jsi, aniž bych byl uražený z toho, jaký nejsi.“ Můžu v každém člověku najít to dobré – to Boží. Úcta dává druhým možnost změny člověka. Dovoluje druhým dělat chyby, nebo mít něco jinak.. A jak moc všichni chceme tohle zažívat a jsme rádi, když se k nám tak druzí chovají… A taky se nám porovnávání dostává i do naší víry. Jak často porovnáváme zbožnost? Hodnotíme projevy víry… „ještěže se modlím víc než tenhle.. ještěže se modlím míň než tahhle..“
A pro to abych takhle mohl žít, je potřeba pochopit Boží Lásku. Přijmout Boží pohled na sebe, je předpokladem toho, abychom přijali Boží pohled na druhé. Bůh si nikdy neřekne – „achjo proč on není jako tamhle Karel?“ Bůh miluje právě mě, naprosto osobně a totálně. Nesrovnává mě, neodsuzuje, ale miluje.. Protože když zažiju, že jsem bezpodmínečně milován a že Ježíš mě nemá radši, nebo míň rád než někoho jiného, budu se snažit tuhle bezpodmínečnost a lásku dávat taky druhým lidem. Chci se učit dívat Božíma očima na lidi okolo sebe a celý svět. Chci dovolit druhým mít svoji cestu. Chci s úctou žehnat všemu dobrému co se děje v životech druhých – ikdyž tomu třeba nerozumím, nebo bych to dělal jinak. Chci hledět na druhé s láskou. Dokonce i na nepřátele, politiky, církev, náhodné kolemjdoucí a prostě všechny lidi. Nechci vidět lidi jako dav, číslo, nebo prostředek mého potěšení, ale jako na milovaná Boží stvoření. Je rozdíl: on dělá chybu a on je chyba.. To druhé není Boží pohled. Bůh nevidí nikoho jako chybu nebo špatně.
Porovnávání a souzení děláme úplně všichni a je nutné. Nejde ho úplně odstranit, jde o to soudit a porovnávat dobře! Jako Ježíš – to nebyl hlupák který nerozuměl lidem – On ví co je v každém. Ale má na to ještě trochu jiný pohled než my. Tím vším neříkám, že máme zahodit rozum a bez přemýšlení přijímat všechno od druhých. Je rozdíl analýza a opovrhování. Boží spravedlnost a milosrdenství převyšuje naši spravedlnost a milosrdenství. Nepotlačuje, neničí, ale převyšuje. Zahleďme se do Božích očí, abychom se tam učili Jeho pohledu. Ježíšův kříž je mostem přes propasti rozdělení. To jen skrze Něho, s Ním a v Něm můžeme žít v opravdové jednotě, úctě, porozumění. To v Ježíši můžou být sjednocení chudí i bohatí, konzervativci i liberálové, ti nalevo i napravo, ti u oltáře i na kůru, všechny Boží děti spolu navzájem.