Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.

Toto praví Hospodin: „Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky.

Půjčíš-li peníze někomu z mého lidu, chudákovi, který bydlí vedle tebe, nechovej se k němu jako lichvář. Nežádej od něho úrok. Vezmeš-li si jako zástavu plášť svého bližního, vrať mu ho do západu slunce. Je to pro něho jediná pokrývka, plášť pro jeho tělo. V čem by měl spát? Bude-li si mně stěžovat, uslyším ho, neboť jsem soucitný.“

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.

Bratři! Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám. A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku v mnohém soužení, s radostí Ducha svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla (zpráva o tom), že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť (tam lidé) sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když se farizeové doslechli, že (Ježíš) umlčel saduceje, shromáždili se a jeden z nich, znalec Zákona, ho chtěl uvést do úzkých a zeptal se: „Mistře, které přikázání je v Zákoně největší?“

Odpověděl mu: „`Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: `Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Kázání: Který zákon je možné porušit? No přece žádný! Které zákony je třeba dodržovat? No přece všechny! Ano, je pravda, že například ústavní zákony jsou nadřazeny běžným zákonům a vzájemný soulad či nesoulad případně zkoumá ústavní soud, ale zjednodušeně řečeno jsou všechny zákony stejně závazné.

→ Možná mne některý právník opraví, že to tak přesně není, ale pro znalce Zákona v době Ježíšově měla všechna přikázání stejnou hodnotu a nadřazovat jedno nad druhé bylo zcela nepřípustné. Proto otázka znalce zákona opravdu chtěla přivést Ježíše do úzkých. Ježíš cituje text z 5. knihy Mojžíšovi: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, …“ Slova, která správný Žid se denně modlí, má je přivázána na svou ruku jako znamení a jako ozdobu mezi své oči.

→ Toto přikázání o lásce k Bohu pak Kristus spojuje s přikázáním lásky k bližnímu ze 3. knihy Mojžíšovi: „Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe.“

→ Zatímco u Lukáše následuje otázka znalce Zákona: „A kdo je můj bližní?“ a poměrně dlouhé vyprávění o milosrdném Samaritánu. U Marka znalec Zákona Ježíše dokonce pochválí a nazve ho Mistrem a Kristus mu řekne, že není daleko od Božího království. Tak u Matouše najdeme už jen jedinou větu: „Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

→ Tato věta zcela odrazila lest znalce Zákona. Ježíš tu jinými slovy říká: „Ano, všechna přikázání jsou stejně důležitá, ale ten, kdo zachová tato dvě přikázání, tak zachovává celý Zákon.“ Věříme tomu, že to tak je, ale proč se tedy křesťané dál učí desatero, proč Pán Ježíš v Horském kázání ještě desatero doplňuje a zpřesňuje, proč Kristus ve svých řečech říká další přikázání a rady? Proč máme knihy křesťanské etiky a morálky o stovkách stránek?!

→ Protože lidé si někdy pod láskou představí lecos a protože není vždy snadné rozpoznat, co to konkrétně znamená mít někoho rád. Přijde mi, že všechna porušení lásky k Bohu a k bližnímu jsou motivována tzv. „láskou“. Ať už jde o strašlivé případy, kdy lidé z „lásky“ k Bohu zabíjejí lidi či jim jinak ubližují. Nebo o případy méně křiklavé, kdy z „lásky“ k sobě a lidem např. kradu – někdy zcela legálně, podle zákona – a ještě přispívám na dobré a bohulibé věci. Také drogy, které ničí lidský život, nenabízejí jen dealeři, ale často kamarádi, protože tzv. „mají rádi“.

→ Láska k Bohu a k bližnímu je úžasná věc a ve spojení s láskou člověka k sobě samému opravdu stačí, ale vůbec není snadné vždy a za všech okolností rozpoznat, co to je opravdová láska. Boží přikázání, tak jak je konkretizuje a naplňuje Pán Ježíš a jak je předkládá církev vedená Duchem svatým nám dávají jasnou orientaci a světlo, abychom dokázali ve svém svědomí rozpoznat, co láska je a co láska není.

→ Ďábel se nás nesnaží přesvědčit, abychom nemilovali, protože ví, že jsme byli stvořeni pro lásku. Ďábel jako lhář a otec lži, ten, který přišel s první fake news – že Bůh nemá lidi rád – se nám snaží namluvit, že láska je: nechat si děti dělat to, co chtějí; dovolit maminkám potraty; zabíjet staré lidi, aby netrpěli; umožnit lidem rozvody, aby se netrápili; dopřát druhým, aby si užili sexu, obžerství, drog, přemíry alkoholu; …

→ Jak říká 119 žalm: „Moudřejším nad mé nepřátele mě učinil tvůj předpis, neboť navěky je se mnou. Rozumnější jsem nad všechny své učitele, neboť rozjímám o tvých přikázáních. Rozvážnější jsem nad starce, neboť zachovávám tvá nařízení.“ (Ž 119,98-100) Buďme Pánu Ježíši vděčni, že nám připomíná základní přikázání lásky k Bohu a k bližnímu, ale buďme mu také vděčni za všechna jeho slova, která nám dávají pochopit, co to konkrétně znamená.