Biblické texty najdete zde: http://m.liturgie.cz/misal/02vanoce/SvRodina.htm

Kázání:

Prosím vás k čemu je dobré si dnes číst o nějakých židovských obřadních předpisech: „Když nadešel čas očišťování podle Mojžíšova Zákona …“ Jednak tento předpis netvoří jádro dnešního evangelia, ale možná i nám něco říká. Žena byla obřadně nečistá po porodu chlapce 40 dní a po porodu holčičky 80 dní. Nezúčastnila se společných modliteb a celkově se držela v ústraní. Mělo to určitě praktický význam k ochraně rodičky i dítěte a také měla na péči o novorozeně potřebný čas. Ovšem tento čas měl také sloužit k tomu, aby si uvědomila, že její dítě je především darem Božím.

→ U prvorozeného syna rodiče vnímali ještě hlouběji, že je opravdu darem Božím. Prvorození patřili zvláštním způsobem Bohu. Jak říká 2. kniha Mojžíšova: „Zasvěť mi každého prvorozence, který otvírá lůno u Izraelitů, ať z lidí či z dobytka. Patří mně! … Všechno prvorozené z člověka u svých synů musíš vykoupit!“ (Ex 13,2.13) Počítá se, že Josef musel na těch pět šekelů, za které byl Ježíš vykoupen, vydělávat nejméně tři týdny.

→ I když vztahy v rodinách nebyly nikdy úplně jednoduché, tak děti byly po dlouhou dobu vnímány jako dar – dar Boží. Také dobrá manželka a dobrý manžel byli vnímáni jako dar. Jak říká kniha Přísloví: Kdo našel dobrou ženu, našel štěstí a přijal dar od Hospodina. (Př 18,22) Jenže dnes jsou děti někdy vnímány jako problém někdy jako něco na co má člověk právo a nárok a jen málokdy jako dar. Také dobrá manželka a dobrý manžel jsou často vnímáni pouze jako výsledek lidské snahy a už ne především jako dar Boží.

→ Bohužel i v rodinách, kde na začátku se manželé navzájem vnímají jako dar, tak stačí někdy velmi málo, aby se začali vnímat úplně jinak. Ten druhý se velmi snadno může stát přítěží, problémem, neštěstím, nebo třeba jen inventářem bytu nebo domu, někým, kdo spíše překáží a kdo už dávno není darem, ale jen dárečkem za všechny prachy.

→ Nepochybuji o tom, že jedním z největších darů, které jsem od Boha dostal jsou moji rodiče. Spolu s darem života, darem víry a darem kněžství patří k těm největším pokladům pro můj život. Pokud rodiče vnímají děti jako velký dar Boží, tak mají oprávněnou naději, že jejich děti budou vnímat i je jako Boží dar.

→ Simeon rozpoznal v tom malém miminku Mesiáše – ten největší Boží dar, kdy nám Bůh dává sám sebe v Ježíši Kristu. Najednou uviděl Boží spásu a světlo k osvícení všech. Kéž je nám Simeon příkladem, abychom nově dokázali vidět, abychom ve svým nejbližších – i třeba v tom protivném sourozenci, hudrujícím manželovi, nespokojené manželce, … – dokázali vidět především úžasný Boží dar.

→ Slavíme svátek Svaté Rodiny, někteří z vás budou za chvíli obnovovat své manželské sliby. Budete si připomínat tu chvíli, kdy jste se odevzdali jeden druhému a kdy jste se přijali jako dar: „Já odevzdávám se tobě a přijímám Tě za manželku / za manžela …“ Kéž to není jen vzpomínka na to, co bylo, ale zpřítomnění. Ať se znovu dokážete jeden druhému odevzdat jako dar a kéž vnímáte toho druhého jako Boží dar – jako úžasný obrovský Boží dar!

→ A víme, že za dárky se děkuje. Zkusme ve svých modlitbách nejen prosit za rodiče, za děti, za manžela nebo manželku, za sourozence. Zkusme ve svých modlitbách také děkovat a možná především děkovat za své rodiče, za děti, za sourozence, za manžela či manželku. Když budeme pravidelně děkovat, tak lépe pochopíme a prožijeme, kdo jsou ty největší dary našeho života. Není to jen Pán Bůh nad námi ale mnozí vedle nás. Bohu díky za ně!