Je zajímavé, že v mnoha pohádkách a příbězích fantasy se vylučuje láska a věčný život. Člověk, elf, mořská víla nebo nějaký jiný tvor se musí rozhodnout mezi láskou a mezi věčným životem. Ve správných pohádkách se pak rozhodnou pro lásku, aby se ukázalo, že několik let nebo i chvil opravdové lásky má větší cenu než život, který neskončí.

→ Láska, která je ochotná dát život a nejen nějaký krátký lidský život, ale život věčný, má svůj vzor v Pánu Ježíši. Kristus na kříži dává cele sám sebe se svým lidským tělem, se svou lidskou duší, se svým Božstvím, aby nás zachránil, abychom mohli být opravdově šťastní, a to navěky. Ježíš dává svůj věčný život z lásky k člověku. Obětuje všechno, vzdává se všeho, protože mne má rád.

→ Zkusme se zamyslet nad tou obrovskou láskou Krista Ježíše ke mně, ke mně! – se všemi mými chybami a nedostatky, ke mně, který je někdy tak ubohý. Tak obrovská láska nemůže zemřít, Bůh nemůže zemřít, a proto je Kristův hrob už skoro 2000 let prázdný. To první, s čím se ženy a apoštolové setkávají nejsou andělé, kteří vysvětlují, že Kristus vstal z mrtvých. Není to ani Ježíš vzkříšený sám, ale je to skutečnost prázdného hrobu.

→ Máme plno představ o Bohu, židé měli plno představ o Mesiáši, lidé mají mnoho nejrůznějších představ o duchovním světě, ale jen tam, kde se od všech těchto představ vyprázdníme, tak můžeme doopravdy vidět a uvěřit, tak jako ten druhý učedník. Přijmout Kristův prázdný hrob není tak snadné, když hroby našich blízkých i všech ostatních zemřelých jsou zatím plné. Jsme plní své bolesti a máme pocit, že se nic neděje. Kristovo vzkříšení je pro mnohé jen pohádkou, symbolickým příběhem, který s jejich problémy nemá nic společného. Jenže Kristus opravdu vstal z mrtvých a v jeho vzkříšení je ta nejhlubší naděje, že i my vstaneme z mrtvých.

→ Láska Boha, který se stal člověkem a z lásky ke mne zemřel už nemůže jít dál. Na mne je udělat těch pár kroků k prázdnému hrobu. Vyprázdnit se ode všech mých představ jaký by Bůh měl být, co všechno by měl udělat, jak by to mělo vypadat ve světě, jak by to mělo vypadat v jeho církvi, jak by to mělo vypadat u nás doma … Udělat těch pár kroků k prázdnému hrobu vidět a uvěřit – setkat se s ním Zmrtvýchvstalým.

→ To, že ten druhý učedník není jmenován, neznamená jen to, že apoštol Jan nechtěl z pokory uvádět své jméno. To je také pozvání, aby se každý z nás mohl stát tím druhým učedníkem vidět a uvěřit a zaslechnout tu nejkrásnější zprávu dějin: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není tady, byl vzkříšen!“