Žijeme v době, kdy lidé neodmítají duchovní hodnoty, kdy mají někdy ohromnou žízeň po nějaké spiritualitě, kdy stále platí, že žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Ovšem Boha, jak ho představujeme my křesťané mnozí odmítají a někteří se ho i bojí. Bůh, který je především všemohoucí, dává jasná pravidla, dobro odměňuje a zlo trestá, je sice pro určitou skupinku přitažlivý, ale sympatie většiny nezískává.

→ Jenže co naplat, my opravdu věříme v jednoho Boha, Otce všemohoucího, hned druhá ze základních pravd víry zní: Bůh je nejvýš spravedlivý. Pán Ježíš nepřišel zákon zrušit, ale naplnit, a dává jasná pravidla pro život. My tyto věci nemůžeme škrtnout a říct, že je to jedno jak se chováme a co vůbec děláme …

→ Ne, nemůžeme tyto věci škrtnout, ale můžeme je zařadit do celku. Dítě nemá svého tátu rádo kvůli tomu, že mu dá na zadek, když zlobí a že je silnější a starší. Má ho rádo asi spíš proto, že mu věnuje svůj čas, že si s ním někdy hraje, že mu koupí něco dobrého, že se ho zastane, že ho pochválí atd. Pak ho možná začne mít rádo i pro ty tresty, které mu pomohly být lepším člověkem, ale v té době to už není dítě.

→ K obrazu Boha v bibli patří mnoho úžasných a krásných věcí. Něco z toho jsme zaslechli v dnešní čtení z proroka Izaiáše: Neboť tak praví Hospodin: „Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů. Budete sát, ponesou vás na zádech a na klíně vás budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším … Bůh je zde ukázán jako laskavá milující matka, která něžně pečuje o své dítě.

→ Ale určitě i každý z nás ve svém životě zakusil laskavou Boží péči. Je dobře si pamatovat na krásné věci, které jsme prožili s Bohem nebo díky Bohu. Určitě většina z nás prožila, jak Bůh působí a jedná. Někdy jsme možná prožili i něco podobného jako dvaasedmdesát učedníků, kteří se vrátili a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ Jindy šlo o věc docela nenápadnou, kdy během modlitby přišlo světlo a my jsme vyřešili nějaký problém.

→ Zkusme se naučit mluvit o všem tom dobrém, co Bůh působí v našem životě a co koná v životech lidí v našem okolí. Kéž se nám podaří ukázat Boha jako milujícího Otce nebo jako laskavou matku. Máme především hlásat evangelium, tedy dobrou zprávu o Kristově vzkříšení, přinášet pokoj, a zvěstovat: „Přiblížilo se k vám Boží království!“ Máme být posli radosti, jak jsme to slyšeli z poslední kapitoly knihy proroka Izaiáše.

→ To, vůbec neznamená, že bychom měli zamlčovat pravidla, která nám dává Pán Ježíš a která nám předkládá společenství církve. Je ale dobré zařadit tato pravidla do kontextu jaký je Bůh. Jistě že Boha v plnosti nikdy nepoznáme, ale to nás nezbavuje odpovědnosti přibližovat se k poznání Boha z různých stran a směřovat k celku. Pak je také důležité snažit se ukázat, že tato pravidla jsou pro naše dobro. U některých pravidel je to celkem jednoduché, ale existuje pár pravidel, kde je to náročnější, tam někdy možná stačí, když uvěříme, že Bůh je láska a že to s námi myslí dobře i v těchto situacích.

→ Žijeme ve světě, kdy se nás mnozí snaží přesvědčit, že když je Bůh láska a má rád všechny lidi, tak že je všechno dovoleno a že si můžeme dělat, co chceme. Právě proto, že Bůh je láska a nejde mu o popularitu nebo politické body, tak před určitými věcmi varuje a chce nás chránit. Znovuoživená debata ohledně manželství pro všechny není o tom, zda Bůh má nebo nemá rád homosexuály. Tady jsme si jisti, že je rád má. Jde ale o to, zda přes všechny nedostatky, chyby a hříchy chceme směřovat k obnovení Božího plánu s manželstvím: Na začátku při stvoření však Bůh ‚učinil lidi jako muže a ženu‘. ‚Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk.‘ Už tedy nejsou dva, ale jeden. (Mk 10, 6 – 8)

→ Homosexualita je v mnoha případech dána určitým zraněním a těmto lidem nepomůžeme, když nad jejich situací mávneme rukou a řekneme jim: „Ať si žijí, jak chtějí.“ Máme se spíše snažit, aby mohli svobodně pracovat ti, kteří jim chtějí skutečně pomoci, aby i lidé s afektem ke stejnému pohlaví mohli zakusit: Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Kéž je společenství církve tímto Jeruzalémem pro všechny lidi.