Letos na začátku července jsem byl po delší době v Itálii, a hlavně se tam po ještě delší době modlil spolu s Italy Otčenáš. Najednou jsem si v závěru modlitby uvědomil, že je tam něco trochu jinak, než jsem zvyklý. Ano, tušíte správně, je to předposlední prosba, kdy se modlíme: „neuveď nás v pokušení“. Italové už se nemodlí „non ci indurre alla tentazione“ (neuveď nás v pokušení) ale „non abbandonarci alla tentazione“ (neopouštěj nás v pokušení). Přestože tato verze byla publikována v lekcionáři Italské biskupské konference již v prosinci 2007 a zmiňoval se o tom vícekrát i papež František, tak mě to oslovilo až nyní, když jsem slyšel lidi se takto modlit s takovou samozřejmostí, jako by se takto modlilo už po staletí.

→ Dnes jsme slyšeli Otčenáš v evangeliu, a tak je to příležitost zamyslet se nad touto předposlední prosbou – nebo v Lukášově verzi prosbou poslední. Náš tradiční český překlad „neuveď nás v pokušení“ pěkně prosím není špatně. Řecké slovíčko „eisenenkés“ (tvar od eisferó) se opravdu překládá uvést, přivézt, přinést, vnést – tedy v záporu neuveď. Náš překlad je docela přesný, ale víme, že každý překlad je tak trochu výklad, a proto se mi líbí i některé překlady, který smysl této prosby vykládají lépe. Například překlad Valdenské evangelické církve v Itálii uvádí „non esporci alla tentazione“ (nevystavuj nás pokušení).

→ Zavádějící mi přijde překlad bible in basic English, který neuvádí tradiční „lead us not into temptation“ (neuveď nás v pokušení), ale místo toho zde čteme: „let us not be put to the test“ (nenech nás, abychom byli podrobeni zkoušce). Katechismus právě zmiňuje, jak je důležité, abychom měli světlo Ducha svatého a dokázali rozlišit mezi zkouškou, která je nutná k růstu a mezi pokušením, které vede ke hříchu a smrti.

→ Myslím si, že je dobře, že naši biskupové se rozhodli, že text Otčenáše se měnit nebude. Je to dobře s ohledem na křesťany z jiných církví, je to dobře s ohledem na společenství v modlitbě. Modlitby „Pod ochranu tvou“ a „Svatý Michaeli archanděli“ byly upraveny do té míry, že teď má člověk strach se je společně modlit. Pokud už se je někdo rozhodne modlit ve více lidech, tak musí mít kromě zbožnosti také odvahu, aby vytrval ve své verzi až do konce. Byl bych docela nerad, pokud by takto skončila i modlitba Otčenáš.

→ A potom si nemyslím, že by změna jednoho slovíčka vše vyřešila a my už nepotřebovali výklad. Co to tedy znamená: „neuveď nás v pokušení“? Tato prosba naléhavě prosí o Ducha rozlišování a síly. Tedy jednak to zmiňované rozlišování mezi zkouškou a pokušením a potom také, abychom dovedli rozlišit mezi pokušením a svolením k pokušení. Ďábel se nás někdy snaží přesvědčit, že už samo pokušení je vlastně souhlas s ním, a tedy hřích, abychom ztratili ostražitost a přestali se hříchu bránit. Rozlišování nám také dává pochopit, že to, co se nabízí jako „chutné k jídlu, vábné na pohled, lákavé pro poznání moudrosti“ je ve skutečnosti ovoce jehož plodem je smrt.

→ Pak zde prosíme o sílu, abychom nevešli do pokušení – tedy, abychom nepodlehli pokušení – protože zde jde především o rozhodnutí srdce. Vítězství v takovém boji je možné jen v modlitbě a s Boží pomocí. V této prosbě Otčenáše tedy prosíme o Boží ochranu před pokušeními, které by byly nad naše síly, o moudrost taková pokušení rozpoznat a vyhnout se jim, ale i o sílu obstát ve zkouškách, ve kterých se má osvědčit naše víra a láska k Bohu i klidem.

→ Zajímavé je, že když čteme Otčenáš v Lukášově evangeliu, tak už zde není prosba: „ale zbav nás od zlého“. Jako by tím chtěl evangelista podtrhnout, že to největší zlo, které nám může ďábel způsobit je uvrhnout nás do hříchu, vzdálit nás od Boží lásky, zničit nebo narušit Boží lásku v našem srdci.

→ Dnešní čtení nám připomínají, jak důležitá je vytrvalost a neodbytnost těch, kdo prosí. Bratři bezdomovci u farních dveří to vědí až příliš dobře. Je pár věcí, za které Boha opravdu prosíme celkem neodbytně, ale málokdy mezi ně patří prosba o Ducha rozlišování a síly v pokušeních, prosba, aby nás Bůh nenechal podlehnout pokušení. Otče, já vím, že mě neopouštíš v pokušení, ale moc Tě prosím, abych já Tě neopustil a pomoz mi, abych se za to dokázal modlit neodbytně.