Biblické texty byly vzaty k misijní neděli: Iz 2,1-5; Sk 1,3-8; Mt 28,16-20

Nevím, jak to máte vy, ale pro ne je to vždy těžké, když mám mluvit o Bohu. Teď nemyslím, když mám přípravy na křest dětí a říkám určité základy křesťanství nebo když mám přípravy na křest dospělých a probírám katechismus nebo když učím děti náboženství. Teď myslím třeba na to až se v úterý sejdu s některými spolužáky z gymnázia nebo když potkám nějakého známého na ulici. A přesto jsme pozváni k tomu, abychom získali za učedníky všechny národy.

→ To dnešní 2. čtení obsahuje moto, které papež František vybral pro letošní Světový den misií: „Budete mými svědky“. Ve svém listu papež připomíná: Kristus je první, kdo byl poslán jako Otcův misionář (srov. Jan 20,21) a jako takový je jeho „svědek hodný víry“ (srov. Zj 1,5). Stejně tak je povolán každý křesťan, aby svědčil o Kristu. Církev, společenství Kristových učedníků, nemá jiné poslání než hlásat světu evangelium, vydávat svědectví Kristu.

→ Tedy i když je to těžké, tak svědectví o Bohu je něco, co patří k jádru křesťanství a nikdo z nás se nemůže vymlouvat na to, že mne se to netýká, že pro mne to není. Také by se mi někdy chtělo říct: „Ále, dejte mi s tím všichni pokoj, já na to nejsem.“ Jenže vím, že to nemohu udělat. Všichni jsme už na základě svého křtu misionáři. Jak opět říká papež František: Identitou církev je evangelizace. Nebo jak to napsal sv. Jan Pavel II. „Kdo se opravdově setkal s Kristem, tak si to nemůže nechat pro sebe.“

→ Misie, evangelizace, má ale také svá pravidla. 1. Misie je společnou věcí, nikdy jen věcí individuální. Ne náhodou používá Pán Ježíš množné číslo, když vysílá apoštoly. Během svého života je posílá po dvou. Teď je vysílá všechny společně, aby bylo jasné, že i ten úplně neznámý hlasatel evangelia, katecheta nebo duchovní pastýř, který káže radostnou zvěst, třeba i na tom nejodlehlejším místě … je ve spojení s evangelizační činností celé církve. (srov. Evangelii nunciandi č. 60) Proto je velmi důležitá přítomnost nějakého společenství, které evangelizuje.

→ 2. O evangeliu máme svědčit svým životem a svými slovy. Ty dvě věci nikdy nemůžeme oddělovat. Jenže svědectví životem neznamená jenom to, že budeme pomáhat potřebným a třeba se zapojíme do potravinové sbírky. To je určitě dobré a potřebné. Jenže svědčit svým životem znamená také zkout své meče v radlice a chodit v Hospodinově světle. Tedy nebojovat proti sobě, zanechat všech těch drobných válek mezi námi křesťany, žít spolu ve vzájemné lásce. A navíc ještě chodit v Hospodinově světle, tedy jednat podle Božích přikázání, nechat se jimi vést.

→ 3. Jsme posláni ke všem, tedy nemáme si vybírat my sami, ale nechme se vést Boží prozřetelností. Tady nejde o to, že my se rozhodneme, že třeba budeme konat misii v Táboře nebo v Tanzanii. Jistě Pán Bůh nás může povolat i do té Tanzanie, ale to je něco jiného. Obvykle nás Bůh volá nejrůznějšími okolnostmi. To, že bydlím v tomto městě nebo v této obci, to, že chodím do této práce nebo školy, to že mám tyto sousedy, tyto příbuzné, tyto známé, tyto kamarády, to není náhoda, ale to je příležitost k hlásání evangelia.

→ 4. Nemáme dělat nábor, ale hlásat evangelium. Jde o to vydávat svědectví, a ne dělat reklamu. Jak to ovšem myslí Pán Ježíš, když říká apoštolům: získejte za učedníky všechny národy? To není dáno špatným překladem, ale jde o to, že my ty lidi nemáme získat, aby stali členy nějakého spolku, ale máme je získat pro to, aby byli učedníky Krista. Nemáme jim předat seznam všeho toho, co si mají myslet, ale máme je pozvat do školy.

→ 5. Modlitba k Duchu sv. má zásadní úlohu. Evangelizace nebo misie není jen nějakou lidskou aktivitou, ale především jde o věc Boží. Kristus říká: „Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc …“ Dobře víme, jak ustrašené apoštoly proměnilo seslání Ducha svatého. Kéž bychom s pomocí Ducha sv. stále více počítali, když svědčíme o Pánu Ježíši.

→ Trochu útěchu mi dává, že Pán Ježíš posílá apoštoly ke všem národům až krátce před svým nanebevstoupením. Tedy hlásání evangelia, misie, je něco, co je v určitém slova smyslu tím nejvyšším stupněm – nebo chcete-li levlem – života křesťanů. Napřed je třeba pobýt v Ježíšově škole s apoštoly a dalšími učedníky. I když i tady nás čekají různé cvičné mise, kdy jsme třeba nadšení z toho, že se nám podrobují i zlí duchové. Další útěchou mi je, že Ježíš nás sice posílá ale nepropouští. Slovo missio sice znamená jak poslání, tak propuštění, ale Kristus nám slibuje: „Hle já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“