Minulou neděli jsem se byl projít a když jsem se s růžencem v ruce blížil ke skupince asi čtyř mladých lidí tak slyším poněkud ostřejší slova. Popravdě řečeno mě to ani moc nepřekvapilo. To, co mě překvapilo bylo, že mě ti mladí pozdravili a jeden z nich se dokonce za ta sprostá slova omluvil. Nevím, zda mě poznali, já jsem je tedy nepoznal. V tu chvíli jsem jen zvládl odpovědět na pozdrav a ani jsem pořádně nepoděkoval za omluvu. Myslím, že Ježíš by jim v tom okamžiku byl schopen říct mnohem víc, ale neřekl by jim ani pojď a následuj mě ani dnes musím zůstat v tvém domě. Kristus má totiž pro každého nějakou cestu, nějaký plán šitý na míru.

→ Dnes jsme v evangeliu slyšeli o tom, jak to bylo se Zacheem, ale v předchozí kapitole Lukášova evangelia se Ježíš setkává s bohatým mladíkem. Nabízí mu, aby všechno, co má, prodal a rozdal chudým a pak přišel a následoval ho. Ten mladík odchází zarmoucený, protože má mnoho majetku. Po několika verších čteme o tom, jak Ježíš uzdravil slepce u Jericha. Tomu řekne jenom: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ A ten uzdravený jde za Ježíšem a ani k tomu žádné pozvání nepotřebuje.

→ Zajímavé je, že Zacheovi Pán Ježíš neříká, že má všechno prodat a rozdat chudým, ale prostě chce být s ním. Jediná slova, která evangelista zaznamenal jsou: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ Ježíšova blízkost pak proměňuje jeho srdce, takže se rozhodne dát chudým polovinu svého majetku a provést náhradu podle Mojžíšova zákona, kde čteme: Když někdo ukradne býka nebo ovci a zabije je nebo prodá, nahradí pět býků za jednoho býka a čtyři ovce za jednu ovci. (Ex 21, 37)

→ Zacheus není pozván k tomu, aby se všeho zbavil a šel za Kristem a pravděpodobně to ani neudělá – na rozdíl od uzdraveného slepce. Přesto pro něj platí Kristova slova: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův…“ Nejspíš Zacheus dál koná svojí práci, ale řídí se při ní slovy Jana Křtitele: „Nevybírejte víc, než je stanoveno.“ (Lk 3, 13) Jako vrchní celník pak k tomu vede i své podřízené a život v Jerichu je najednou trochu snesitelnější.

→ Buďme pozorní k tomu, co nám říká Ježíš. Zacheus by nebyl nejšťastnější, kdyby všechno rozdal, opustil svou práci i Jericho a vydal se za Ježíšem. – O lidech v Jerichu ani nemluvě! Kdo ví, kdo by se stal vrchním celníkem? Spása přišla do jeho domu a on nemá chodit všude možně. Na druhou stranu víme, že mladík, kterého Ježíš pozval, aby vše prodal a šel za ním, se velmi zarmoutil. Ne, nebyl doma šťastný, a nejspíš trpěli i všichni okolo něj. Nemusí se nám vždy líbit to, co po nás Pán Ježíš chce, ale on to s námi určitě myslím nejlíp. Někdy je potřeba všechno opustit a jindy jen trpělivě pokračovat ve svých úkolech snad jen trochu poctivěji.

→ Jak to ale je s tím uzdraveným slepcem u Jericha. Tomu přece neříká Kristus, zda má jít za ním nebo zůstat. Jistě Ježíš mu nic konkrétně neříká. Ovšem mít trvalé bydliště „u cesty“ může být výhodné pro žebráka, který je slepý, ale ideální místo pro život to není. U toho uzdraveného slepce se na základě okolností zdá jasné, že má jít za Ježíšem. Velice často Boží vůli nebo i Boží povolání nepoznáváme z nějakého vnitřního hlasu Boha v nás ale právě z okolností. Ve většině případů je to dokonce spojené, tedy vnější okolnosti spolu s vnitřním hlasem nám ukazují na Boží vůli.

→ Jsou ovšem situace, kdy nevíme, pro co se rozhodnout, co po nás Bůh chce. Tehdy je dobré se pro něco rozhodnout a poprosit Boha, aby pokud to vidí jinak, tak nám to dal jasně vědět. Naštěstí víme, jak jsme slyšeli z knihy moudrosti, že Bůh zbloudilé trestá ponenáhlu. Tedy pokud jsme pozorní, tak včas poznáme, že Boží vůle je jiná nebo stejná jako naše původní rozhodnutí.

→ Zajímavé je, že bohatý mladík, slepec u cesty i Zacheus museli něco udělat pro to, aby se dozvěděli, co po nich Bůh chce. Mladík se ptá, slepec křičí a Zacheus leze na strom. Jsou chvíle, kdy nestačí se Boha ptát v tiché modlitbě či k němu křičet ve svém srdci. Někdy je potřeba udělat něco bláznivého – jako je pro váženého člověka lezení na strom před velkým davem lidí. Někdy je potřeba udělat něco bláznivého, abychom zahledli Krista a byli otevřeni pro to, co on nám chce říct. Myslím si, že Ježíš by Zachea nikdy nenavštívil, pokud by nevylezl na fíkovník, a to by přece byla strašná škoda: pro něj, pro Jericho té doby i pro nás, kteří bychom ten příběh nikdy nemohli číst.