Dlouhou dobu mi přišlo zvláštní, proč král Achaz odmítá znamení, které mu chce Bůh dát. Já jsem byl vždycky rád, když mi Bůh dal jasné znamení a já věděl, že mé rozhodnutí je správné anebo ho musím změnit. Dnes bych řekl, že už mu trochu rozumím. Už jsem totiž zažil, že přišlo Boží znamení a já věděl, že mám změnit své rozhodnutí, ale vůbec to nebylo lehké. Někdy jsem se dokonce ptal, proč to tak musí bolet?!

→ Stále ovšem platí, že mu rozumím jen trochu. Připomeňme si Achazovu situaci. Izraelský král Pekach a aramejský král Resín se spojili a vytáhli do boje proti judskému králi Achazovi, protože se nepřidal k proti asyrské koalici. Král Achaz a jeho lid dostali velký strach a v tom přijde Izaiáš a přináší ujištění od Hospodina, že Judsko obstojí. Dokonce nabízí Achazovi ujištění znamením, aby měl jistotu, že to dobře dopadne. A v téhle situaci a za těchto okolností Achaz Boží znamení odmítne, tak tomu tedy úplně nerozumím.

→ Nejspíš je to dáno tím, že Achaz sice nějakým způsobem věří v Boha, ale má pocit, že s mezinárodní politikou a dalo by se říct ani s každodenním rozhodováním nemá tento Bůh nic společného. Achaz nechce, aby Bůh ovlivňoval jeho rozhodování, chce si zkrátka řešit věci po svém. A to dokonce i tehdy, když to znamená třást se strachy.

→ Co to znamená pro nás? Máme si dát nohy na stůl a čekat na znamení? Či si máme vynutit od Pána Boha znamení pro všechna svá rozhodnutí? To rozhodně ne! Chtít si na Bohu znamení vynutit je špatné a stejně špatné je nepoužívat rozum a další dary, které nám Bůh dal. Zkusme napodobit sv. Josefa, který o věcech přemýšlí a na základě všeho toho, co ví, se pokusí najít nejméně bolestivé východisko: Rozhodl se, že se s Marií tajně rozejde. Jenže zároveň zůstává otevřený pro Boží plány, ví, že neví všechno. Vloží věci do Božích rukou, což je vyjádřeno i tím, že neprožije bezesnou noc, ale v klidu jde spát.

Někdo to možná jen okomentuje slovy: „No jo, chlap.“ Já si ale myslím, že za tím je ještě něco víc. Tím, že se Josef – na rozdíl od Achaze – nechvěje strachy, tak nejen neodmítá Boží znamení ale bez toho, aniž by to řekl, o Boží znamení prosí.

→ Anděl, který se Josefovi zjeví ve snu, je Boží odpověď na to, že vykonal svou část, o Mariině těhotenství přemýšlel, nějak se rozhodl. A zároveň i odpovědí na to, že dal Bohu prostor, šel si v klidu lehnout a věděl, že ráno může být všechno jinak. Bůh tento prostor využije a dává Josefovi jasnou instrukci: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii.“ Vidíte mimo jiné mu chce pomoci, aby se nebál, tak jako chtěl pomoci Achazovi. A pak dává i vysvětlení toho, co se stalo: „Vždyť dítě, které počala, je z Ducha Svatého.“ Boží pokyny totiž dávají smyls. I když často překračují naše chápání, tak nejsou nelogické.

→ Myslím, že nikdo z nás není imunní jednat jako Achaz. Sice nějak věřit v Boha, ale nechat ho někde daleko od svých problémů a rozhodovat se po svém. Jak často se raději třeseme strachy, jen když máme věci pod svou kontrolou, než abychom své starosti svěřili do Božích rukou. Jak často je pro nás Bůh jen jakýmsi známým pro určité společenské události.

→ Přitom Bůh nám chce být tak blízko, že si to ani neumíme představit. On skutečně je ten Emanuel, Bůh s námi. On nám nabízí svou pomoc a každému z nás říká: „Neboj se.“ Bůh nebude rozhodovat za nás, On z nás nechce mít otroky, On nás stvořil svobodnými, abychom byli schopni milovat a chrání naši svobodu, pokud o to stojíme. K mnoha rozhodnutím dojdeme svým rozumem a Bůh se z toho raduje, jak dobře a moudře jsme se rozhodli.

→ Jenže jsou situace, kdy jenom lidské rozhodnutí by bylo strašně špatné. Podobně špatné jako kdyby se Josef rozešel s P. Marií. I když může být člověk právem přesvědčen o své inteligenci, moudrosti a spravedlnosti, tak je důležité, aby dal prostor Bohu. Tak jako Josef, který když udělal všechno, tak si šel úplně normálně v klidu lehnout.