Vždycky mi vrtalo hlavou, jak je možné, že vědci, kteří se zabývají přírodními vědami, zvláště třeba fyzikou anebo dokonce i vesmírem, v mnoha případech nejsou věřící. Samozřejmě vím, že často věřící jsou, ale ptám se, jak je možné, že nejsou věřící všichni. Jak je možné, že při všech svých znalostech věří, že tento svět se všemi zákonitostmi, které oni znají, vznikl náhodou.

→ Na jedné svatbě, kde byla přítomna skupina absolventů jaderné a fyzikálně inženýrské fakulty, jsem se jich ptal, jak mohou se všemi svými znalostmi věřit tomu, že vesmír, planeta země a život na zemi vznikly náhodou. Řekli, že je to hrozně těžké tomu věřit, ale že tomu věří. Proč někdo raději věří tomu, čemu je tak obtížné uvěřit, místo toho, aby přijal Boží existenci a uvěřil Bohu.

→ Někteří křesťané řeknou: „No, to jasný, kdyby uvěřili v Boha, tak musí změnit svůj život a jim se nic měnit nechce.“ Jenže mezi vědci ateisty nenajdeme jen nějaké prostopášníky nebo lidi pochybné pověsti. Naopak dost často mezi nimi najdeme lidi, kteří dodržují silné morální zásady a chovají se lépe než většina křesťanů. A tady jsem dlouho stál s otevřenou pusou a nechápal, až jsem si uvědomil jeden z významů dnešního evangelia o mudrcích od východu.

→ Mudrci od východu jistě patřili k největším učencům té doby. Viděli nebeské znamení – hvězdu – a přicházejí se poklonit narozenému židovskému králi. Nechali se hvězdou vést dobře. Mezi Herodovým palácem a místem Ježíšova narození je to asi 10 km, co to je v porovnání se stovkami kilometrů, které nejspíše ušli. Jenže jejich úžasné znalosti je nepřivedli ke Kristu, ale k Herodovi. Potřebují přijmout poučení z Písma z bible. A teď si představte, že to poučení z bible jim nejspíše tlumočí král Herodes. Mudrci od východu totiž asi u té porady s velekněžími a zákoníky nebyli.

→ Ti mudrci od východu se asi spíše zabývali hvězdami než psychologií, ale nebyli hloupí. Poznali, co je král Herodes Veliký zač, že jde nejen o schopného vládce, milovníka umění a velkého stavitele, ale že je to také člověk všeho schopný, aby si udržel svou moc. I když to, že zabil i svou manželku a několik svých synů nejspíš nevěděli. A teď takový člověk jim hlásá bibli, Boží slovo, a oni se mají rozhodnout, zda ho přijmou nebo ne. A teprve, když Boží slovo pronesené Herodem Velikým vyslechli a přijali ho – tedy vydali se na cestu – tak jim opět zazářilo světlo hvězdy.

→ Už se těm vědcům ateistům tolik nedivím. Se všemi svými znalostmi přijdou k nám kněžím, kteří někdy žijeme všelijak, a mají od nás s pokorou přijmout Boží slovo. Popřípadě přijdou ke křesťanům, kteří se mezi sebou hádají a pomlouvají, a mají přijmout, že jsou to právě oni, kteří jim hlásají Boží slovo. Kdepak, to vůbec není snadné, ti lidé opravdu nejsou hloupí nebo zkažení, ale vyslechnout a poslechnout Boží slovo od někoho, jehož život se příliš neliší od Heroda Velikého, tak to vůbec není snadné.

→ Jenomže teprve ve chvíli, kdy skutečně přijmou bibli, Boží slovo, kdy svá vědecká poznání doplní svědectvím Písma, tak jim to všechno zapadne do sebe: ne Herodův palác, ale betlémská stáj. V chvíli, kdy velcí vědci přijmou Boží slovo, tak jim jakoby znovu zazáří ta betlémská hvězda a vědecké poznatky jim najednou to Boží slovo úžasně potvrzují. Jenomže to se děje až ve chvíli, kdy to Boží slovo doopravdy přijmou a uvěří v něj.

→ Buďme tedy shovívaví k vědcům ateistům, vždyť jejich nevíra často neznamená nějakou vnitřní nepoctivost, ale to, že Boží slovo slyšeli nejspíš od nějakého Heroda. A snažme se, abychom když známe a hlásáme Boží slovo, tak aby náš život vypadal podle něj. Nemusíme znát dokonale bibli, ale usilujme o dokonalost v lásce.