Prosím vás to druhé čtení opravdu připadá na 3. neděli v mezidobí v cyklu A – tedy v cyklu čtení tohoto liturgického roku. Asi především proto, že v tuto dobu máme také týden modliteb za jednotu křesťanů a toto čtení se k tomuto tématu velmi hodí. Ovšem předpokládám, že většinu z nás u tohoto čtení napadlo spíše druhé kolo prezidentských voleb než cokoli jiného.

Když jsem na jednom setkání řekl, že nevím, jak to bude až v neděli zazní v druhém čtení: Mluvím o tom, že každý z vás říká něco jiného: „Já držím s Pavlem!“, „já zase s Apollem!“, „a já s Petrem!“, „já s Kristem!“ Tak jedna paní řekla: „No jo, ale Apolos i Pavel i Petr, byli křesťané a mysleli to dobře, ale – ten a ten kandidát – lže, stále lže, a my víme, že ďábel je lhář a otec lži.“Pak mi zase jiná paní, kterou vůbec neznám poslala e-mail. Ta paní je určitě zbožná, protože ten e-mail poslala všem možným farářům. Byl tam odkaz na youtube, kde z nabízeného audia jsem si poslechl jednu minutu a tam o opačném kandidátovi zaznělo: „Vždyť jeho život je zrada, když si to vezmete je to zrada za zradou.“

Je to hrozné rozdělení společnosti, kdy ten druhý už není jen někdo, kdo má opačný názor nebo někdo, kdo se mýlí, či někdo, kdo poznává jen část pravdy, ale je to přívrženec ďábla, antikrista, zplozenec pekla … Ovšem nepřipomíná vám to něco z historie? Neviděli jsme se takto také my, křesťané různých církví? Vždyť někteří papeže označovali za antikrista a nás za jeho příznivce a my jsme křesťany, kteří nebyli součástí katolické církve posílali do pekla, pokud se neobrátí a zpět nevrátí do lůna svaté církve katolické.

Až ve 2. pol. 20. století se situace mění. Sv. Jan XXIII. prohlásí: „Mnohem silnější je to, co nás spojuje, než to, co nás rozděluje.“ II. vatikánský koncil pak uvede dekret o ekumenismu slovy: „Podpořit obnovení jednoty mezi všemi křesťany je jedním z hlavních úkolů posvátného ekumenického Druhého vatikánského sněmu.“

Co změnilo situaci mezi křesťany, že ti, kteří se navzájem nenáviděli, posílali se do pekla a nadávali si do antikristů, se dnes společně modlí, spolupracují v charitě i v hlásání evangelia nevěřícím? Jak píše sv. Jan Pavel II.: „Nelze pochybovat o tom, že v tomto procesu je činný Duch sv. … i dnes Kristus volá každého z nás k obnově rozhodnutí pracovat na plném a viditelném společenství.“ (Ut unum sint čl. 100)

Je to dílo Ducha sv. a dílo Krista Pána, který se při poslední večeři modlí: „Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě …“ (Jan 17,20n) To, jak pokročila jednota mezi křesťany, a to, jak se dnes k sobě chovají křesťané různých církví v porovnání s tím, jak to bylo třeba ještě před sto lety je velká naděje. Je v tom velká naděje i pro naši rozdělenou společnost.

Ta naděje má jméno Ježíš, jak jsme slyšeli v evangeliu, kde evangelista cituje proroka Izaiáše a připomíná: Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.“ Ježíš je nakonec tím jediným světlem pro naši pohanskou a rozdělenou zemi. Ten Ježíš, který na kříži umírá za všechny a také nás volá, abychom nechali sítě a následovali ho. Odložme sítě sociální i jiné, odložme řetězové e-maily, řetězové smsky a další řetězy, které nás spoutávají a vydejme se na cestu za Kristem. Dosud jsme z „ryb ve vodě“ dělali „ryby na suchu“ – to se málokteré rybě líbí. Zkusme teď z „lidí ve vodě“ dělat „lidi na suchu“ tedy zachraňovat tonoucí – být rybáři lidí.

Čeká nás perný týden, rozeštvávači budou žhavit na nejvyšší obrátky, a za týden budou mít někteří radost, jiní budou smutní, další utvrzení ve své nenávisti. Prosme Ducha sv., aby naplnil naše srdce láskou, prosme Krista o sílu milovat své nepřátele. Věřme tomu, že Ježíš může proměnit i vztahy mezi lidmi v naší zemi, v našem městě, v naší obci, na našem pracovišti … a naplnit to staré proroctví: Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo.