Tak ve čtvrtek jsme měli na Arcibiskupství kněžský den a tématem bylo porno. Člověk si říká, že církev není zas až tak zkostnatělá, když si dovolí na kněžském dnu hned po modlitbě uprostřed dne a duchovním slovu otce arcibiskupa zařadit téma o pornu. Hovořil tam pán ze spolku NEPORNU. Utkvěla mi z toho jednak smutná čísla některých statistik. Například, že průměrný věk prvního vystavení pornu je 11 let – průměrný věk a pak, že ve věku do 18 let se příliš neliší procento dívek od procenta chlapců, kteří sledují porno.

→ Potom mi ale utkvělo pár věcí, které jsou důležitější a mají uplatnění ve všech pokušeních a týkají se – dovolím si tvrdit – nás všech. Ta první je, aby měl člověk připravenou jinou alternativu činnosti místo koukání na porno, aby měl připraveno předem, co bude dělat jiného a měl varianty i podle toho, zda prší nebo je pěkně, je odpoledne nebo dvě hodiny v noci. Jenže nemáme mít i alternativu pro to, co budeme říkat místo pomluv či nactiutrhání. Co budeme dělat místo přejídání nebo nepřiměřeného mlsání. Co budeme dělat místo předvádění se, vychloubání či závidění atd.

→ Ježíš má zcela zjevně připravenu alternativu, co dělat až bude ďábel zpochybňovat jeho identitu – „Jsi-li Syn Boží …“ – a zpochybňovat, co je jeho posláním – „… řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby …“ Tou variantou je naslouchat Nebeskému Otci, Bohu – „Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.“. Při tom pokušení sledovat porno může být tou variantou zavolat babičce, ta volajícího nejspíš přivede na jiné myšlenky. Při pokušení pomlouvat bude možná lepší zavolat dědečkovi nebo se za toho člověka pomodlit.

→ Další věc, která mi utkvěla, že nejde jen o to skoncovat s pornem, ale vést lepší život. Nejde tedy jen o to nepomlouvat, nelhat, nezávidět, nemlsat nadmíru, nenadávat, ale naplnit náš život dobrými věcmi – ideálně podle Božího plánu, tedy v tom čase, kdy je to správné a správným způsobem.

Ježíš nakonec minimálně dvakrát nasytil lidi na poušti, konal zázračné činy (hlavně uzdravení) a v závěru Matoušova evangelia čteme, že Ježíš na nějaké hoře říká učedníkům: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi …“ (Mt 28, 18) Jenže to nebylo podle přání ďábla, ale způsobem, který chtěl Bůh, a v čase určeném Nebeským Otcem.

→ Pak je také dobré vědět, že účelem doby postní není jen to, co si všechno odřekneme, abychom se po jejím skončení na to všechno vrhli. Jde především o to, pro co se rozhodneme. Čím naplníme nejen dobu postní, ale celý náš život.

→ Třetí věc, která mi utkvěla je, že porno není jen věcí těch, kterých se to přímo týká ale také jejich manželek, manželů, rodičů a dalších lidí kolem. Na webu nepornu.cz najdeme i část pro partnery závislých, tipy pro rodiče a pro vedoucí církví. Víme, že v boji s pokušeními není dobré být sám a se závislostmi si člověk sám už vůbec neporadí. Není to náhoda, že se modlíme odpusť nám … a neuveď nás do pokušení. Nebo snad někdo v Otčenáši říká: neuveď mě do pokušení? Neargumentujme tím, že Ježíš byl sám. On byl přeci nejen pravý člověk ale i pravý Bůh.

→ Když sledujeme Ježíše, jak si obratně poradil s pokušeními a obstál; když stále opakujeme, že Kristus nám byl podobný ve všem kromě hříchu, tak máme pocit, že musíme být napřed dokonalí, aby nás měl Bůh rád. Napřed se musíme zbavit tohoto hříchu, tohoto zlozvyku, této závislosti a pak nás může mít Bůh rád. Asi bychom to nikdy takhle naplno neřekli, ale v hloubi srdce si to tak trochu myslíme, ovšem skutečnost je jiná. Ježíš podstoupil pokušení právě proto, aby i v pokušeních byl s námi. Boží milost, tedy Boží přátelství a láska, Boží pomoc se nám nabízí ať jsme jakkoli daleko. Bůh nás má rád a neopouští nás ani uprostřed všech hříchů a závislostí. Boží láska nám dává sílu povstat, rozlomit pouta, začít znovu – a je-li to nutné znovu a znovu. A v Bohu máme naději, že jednou přijde ta chvíle, kdy nás ďábel nechá – a přistoupí svatí Boží andělé.