Jeden novokněz se ptal staršího kněze, co má kázat, a on mu na to řekl, že je to úplně jedno, protože ho stejně nebudou lidé poslouchat. Při různých křtinách, svatbách a pohřbech mám podobný pocit. Buď jsou tam lidé, kteří vůbec neposlouchají, nebo jsou tam lidé, kteří sice poslouchají, ale myslí si, že to je to vyprávění pohádek a nic z toho nepřijmou a pak jsou tam ještě lidé, kteří sice poslouchají a nadšeně to všechno přijmou, ale zítra zase nadšeně přijmou něco úplně jiného.

→ Jenže Ježíš nám říká, že jsou v tom zástupu i lidé, kteří to slovo slyší a chápou, takže přinášejí užitek. V tom zástupu jsou tedy i lidé oslovitelní. Kolikrát se nám stalo, že jsme nějakému kamarádovi nebo kolegovi vyprávěli o Bohu, o víře apod. a on nic. Nebo to třeba nadšeně přijal a pak po velmi krátké době zase ochladl. Kolikrát se mi stalo, že jsem někoho dlouho připravoval ke křtu a on to vše nadšeně přijímal, ale pak jako by to všechno zadusili světské starosti.

→ Člověk si někdy řekne: „Má vůbec cenu s někým mluvit o Bohu?“; „Má smysl hlásat evangelium kolegovi v práci nebo spolužákovi?“ „Má vůbec smysl někoho připravovat ke křtu?“ – Kolik už jsme zažili zklamání a nezdarů a máme pocit, že bychom si měli velmi pečlivě vybírat komu budeme hlásat Boží slovo a komu ne. Nemá přece význam zbytečně plýtvat energií a silami na někoho, kdo nás buď neposlouchá vůbec anebo chvíli poslouchá nás a pak stejně intenzivně někoho, kdo mu říká něco úplně jiného.

→ Jenže naším úkolem není kádrovat lidi, ale hlásat evangelium, rozsévat Boží slovo. Všechna ta vynaložená energie a úsilí se bohatě vyplatí. Jsou totiž lidé, kteří Boží slovo opravdu přijímají a přinášejí stonásobný užitek, ale i kdyby přinesli „jen“ šedesátinásobný nebo třicetinásobný užitek, tak to pořád má cenu. Máme zkrátka mluvit o Bohu i s tím, kdo nevypadá vnímavější než udupaná polní cesta, protože to tak dělal Ježíš. Kristus hlásal evangelium celníkům a hříšníkům, a dokonce i farizeům a členům velerady, ačkoli se to mohlo zdát zcela zbytečné. Jenže nakonec se ukázalo, že třeba diskuse s Nikodémem zbytečné nebyly a Josef z Arimatie dal Pánu Ježíši dokonce svůj hrob.

→ Ono je totiž velmi náročné rozeznat, kdo je jen udupaná cesta, kamenitá půda, hlína plná trní a kdo je tou dobrou půdou. Dokonce se zdá jakoby ani Ježíš to nebyl schopen rozpoznat. Na rozdíl od půdy se totiž člověk sám může rozhodnout, zda nechá vyrůst trní nebo obilí. Jak často se stává, že ti, kteří vypadali úžasní a nadšení a skutečně otevření pro Boží slovo, nakonec nějak vychladnou a opouštějí cestu za Kristem. Naštěstí se stává i to, že ti, kteří měli se vším problém, ti, kteří se nám zdáli tvrdší než kámen, vytrvají ve své víře a přivedou za Ježíšem i další lidi – zkrátka přinášejí užitek.

→ Je velmi utěšující, když tu skutečnost, že naše mluvení o Bohu, naše zvěstování evangelia, nepřináší užitek, tak to můžeme hodit na ty druhé. To oni jsou tou cestou, tou kamenitou půdou, tou zemí, které je prorostlá trním. Jenže pokud nepřináší užitek žádný a u nikoho, tak problém bude asi někde jinde, protože mezi lidmi v našem okolí jsou i ti, kteří jsou tou dobrou půdou. Tedy pokud nikdo nenachází cestu k Bohu, tak to může být také tím, že my nehlásáme Boží slovo, protože, jak jsme slyšeli, tak o Božím slovu platí: „…nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal.“

→ Někdy máme pocit, že evangelium je potřeba trochu upravit, o některých věcech raději moc nemluvit, pak si něco populárního přidat – zkrátka ho trochu „vylepšit“, aby bylo přijatelné pro dnešní svět. Tyto snahy sice chápu, ale to už pak není Boží slovo, ale slovo naše, které sice může přinést určité zisky, ale nepřinese užitek. Jiní zase mají pocit, že evangelium je třeba hlásat tak, jak se to dělo před dvěma sty lety. Hledají, kde ještě zbylo trochu zamrazeného zrní z doby, kdy církev měla moc a slávu; to sice určitý užitek přinést může, ale velice malý. Přijměme živé Boží slovo, které nám Kristus dává dnes a hlásejme světu evangelium, co nejvíce srozumitelně a v plnosti; a buďme si jisti, že i dnes padnou některá zrna na dobrou půdu a přinesou užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši k slyšení slyš!