Kázání je na text: 1 Petr 2, 4 – 9

Nevím, jak to prožívají dnešní kluci, ale pro mne bylo docela náročné, když jsme měli hrát fotbal; byli dva kapitáni, kteří si vybírali hráče do týmu; a mne si vždy někdo vybral až mezi posledními. Bylo to tím, že jsem zkrátka moc dobře hrát fotbal neuměl a to mi zůstalo do dneška. Kdyby tu dneska byl Martin Peterka, tak bych se ho asi zeptal, jaký to byl pro něj pocit, když ho vybrali do reprezentace v basketbalu za ČR. Když mezi několika stovkami dobrými basketbalistů si ho vybrali mezi těch pár nejlepších.

→ Myslím, že většinu lidí potěší, že si je někdo vybral, vyvolil, že právě je si třeba vybral na určitý úkol nebo aby je za něco ocenil. Myslím, že mnozí cítí zklamání, když vybráni nebyli, a to zvláště tehdy, pokud ten, kdo vybírá je někdo významný, mocný, slavný, uznávaný nebo někdo koho si vážíme. A dnes jsme slyšeli úžasnou zprávu, že si nás vybral Bůh! To je teda pecka! „Vy však jste rod vyvolený…“ Ty jsi vyvolený, vyvolená – to platí o mně. Bůh si mne vybral. Ano, tak jako si Bůh vybral určitá místa, aby se zvláště na nich lidé modlili a slavili mši sv., tak si vybral i konkrétní lidi, ale k čemu?

→ „Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu…“ Jsme tedy vyvoleni jako královské kněžstvo, jsme vybráni za kněze – všichni. Kdo je kněz? Ve všech náboženství je kněz ten, kdo zprostředkovává kontakt mezi lidmi a Bohem, popřípadě bohy. Naším prostřednictvím se mají lidé setkávat s Bohem, jenže jak? Mám lidem okolo sebe neustále říkat nějaké zbožné věci? Mám jim stále opakovat, co nedělají správně? Mám se za ně neustále modlit?

→ Modlit se za druhé je určitě správné, ale místo neustálého opakování toho, co ti druzí mají nebo nemají dělat a omílání nějakých zbožných řečí, je asi lepší, abychom se skutečně staly živými kameny pro duchovní chrám. Kameny nebo cihly, ze kterých je kostel chrání Boha, Pán Ježíše, už jen tím, že existují. Vůbec nic neříkají, stačí, že jsou. Pak je důležité, že jsou na místě, které si nevybrali sami.

Jsou na místě, kam je dali lidé, protože si to místo vybral Bůh. Tedy v důsledku jde o místo Bohem vybrané. Ty kameny nebo cihly jsou tam spolu, některý kámen je vidět víc jiný méně, některý je nahoře a jiný dole, ale všechny mají své místo a všechny jsou důležité. Ty chrámové kameny stejně přijímají kardinála i bezdomovce, zbožnou řeholnici i bezbožného čumila. Ty kameny sami o sobě nejsou k ničemu, ale mají jedinečné poslání, které by stejně dobře a možná i lépe mohly plnit úplně jiné kameny, které ale nikdo nevybral.

→ Jsme tedy pozváni k tomu, abychom bránili Krista, ale ne nějakými plamennými řečmi ve vášnivých diskusích, ale už jen tím, že jsme. Pokud se snažíme být opravdovými křesťany, tak ani moc nemusíme obhajovat Pána Ježíše a církev. Dále platí, že jsme Kristem zváni na nejrůznější místa a k nejrůznějším úkolům. Důležité je být na místě, kde nás Bůh chce mít. A pak je dobře, aby křesťané byli spolu, aby se scházeli k bohoslužbám, k modlitbám, na farní den, na různé akce a setkání. To nejsou věci jen pro některé společenské lidi. To je poslání i pro nás introverty, protože zkrátka chrámové kameny patří k sobě.

→ Ve společenství církve pak máme různé úlohy, někdo je vidět víc a jiný méně, ale všichni jsme důležití. Potom jsme zváni k tomu, abychom se učili přijímat každého do svého společenství, tak jako nás přijal Pán k oslavě Boží. Při tom všem je dobře vědět, že nejsme lepší než ostatní lidé, ale Bůh si nás vybral. Tak jako si vybral právě toto místo pro tento kostel, i když by se třeba v okolí našla mnohem lepší místa.

→ A pokud se máme stát opravdovými živými kameny pro duchovní chrám, tak je potřeba především přistupovat k živému kameni, k Pánu Ježíši. Mnozí lidé tento kámen odhodili, ale on je opravdu vyvolený a vzácný. Ježíš zůstává tím balvanem, přes který se klopýtá, protože nám zkrátka mluví do života. Kristus totiž bez okolků říká, kdo je blahoslavený a komu platí běda. Nebojí se mluvit o tom, co dělat a co nedělat, nejde daleko pro ostrá slova, přestože jedná tak laskavě. Jenže jenom ve spojení s ním můžeme přinést naději lidem okolo nás, jen on může vyvést tento svět ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. – A světe div se i skrze nás – i skrze mě!