Mnozí z nás mají problém druhé lidi kárat nebo napomínat, pak se ale najdou ti, kteří s tím kárat druhé problém nemají a vydrží to třeba i celé hodiny, jak jsme to mohli sledovat v přímém přenosu. Nebo spíš nemohli, protože normální člověk na to nemá čas. Pokárat někoho mezi čtyřma očima je už těžší, a právě to nás Ježíš učí a jsem vděčný všem, kdo mě takto napomenuli a snažím se o to alespoň občas také.

→ Důležitý je ovšem i motiv proč kárat druhé, proč je napomínat. Je škoda, že autoři lekcionáře ten dnešní úryvek začali až od 15. verše, protože ty předchozí verše o člověku, který má sto ovcí a jedna z nich se zatoulá a on nechá těch devětadevadesát a jde hledat tu zatoulanou, k tomuto textu patří. Pokud máte doma liturgický překlad Nového zákona tak ty verše jsou v jednom odstavci a i když třeba v ekumenickém překladu mají tyto verše svůj nadpis, tak autoři ekumenického komentáře k NZ podobenství o ztracené ovci a verše o kárání spojují vjedno.

→ Když kárám druhého veřejně, tak je jasné, že mi na něm nezáleží a že v podstatě nestojím o jeho nápravu, ale mám úplně jiné zájmy, jak nám to předvádějí poslanci v parlamentu napříč politickým spektrem. Ovšem i pokud kárám druhého mezi čtyřma očima, tak mohu mít různé zájmy, zvlášť když v dalším kroku mám přibrat k sobě ještě jednoho nebo dva a v následujícím kroku to mám oznámit církvi. Z toho se velice snadno stane kárné řízení: třídní důtka – ředitelská důtka – dvojka z chování – trojka z chování – vyloučení.

→ Jenže Pán Ježíš tu neuvádí pravidla pro kárné řízení, ale způsob, jak se pokusit zachránit tu ztracenou ovci. A já se ptám, jde nám o ty ztracené, o ty opravdu potřebné? Lidé ve světě obvykle chápou, že záchranné vrtulníky startují pro ty, kdo se dostali do ohrožení života, a to i v těch případech, kdy si to zavinili například bezohlednou a riskantní jízdou po silnici. Nikoho z těch 99 spořádaných občanů naštěstí nenapadne, že by ten vrtulník měl vozit je na vyhlídkové lety a ty, kteří se do problémů dostali svou vlastní vinou, měl nechat na holičkách se slovy: „Dobře jim tak!“

→ Do společenství církve ovšem Ježíš to podobenství o ztracené ovci říct musí a musí i jasně připomenout, že pastýř má z té ovce větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly.A dále musí dodat, že náš nebeský Otec nechce, aby zahynul jediný z těchto nepatrných. Musí to zdůraznit, protože my máme pocit, že Bůh by měl žehnat především nám, kteří se snažíme většinou sekat dobrotu. Pastýři v církvi by se měli většinou věnovat nám, kteří nemáme žádné problémy a vůbec společenství církve je tu především pro nás, kteří vyšlapujeme, jak se sluší a patří.

→ Když tedy napomínáme druhého, tak nám má jít o jeho záchranu, motivací má být snaha mu pomoci, a ne snaha se ho zbavit. V mnoha rodinách to ještě takto funguje – Bohu díky – ovšem málokdy to tak funguje v rodině Božích dětí – v církvi. Zajímavé je, že i trest exkomunikace je nápravný trest, kdy ten člověk má odepřený přístup ke svátostem a je snaha, aby co nejdříve určité věci napravil a mohl opět ke svátostem přistupovat. Většina lidí si ovšem myslí, že exkomunikace znamená vyloučení z církve.

→ Myslí si to proto, že se jim to tak líbí a vyhovuje to jejich způsobu myšlení. Říkají si: „Pokud se někdo nechová, tak jak má, tak pryč s ním, jen ať zahyne!“ Ovšem náš nebeský Otec nechce, aby zahynul jediný z těchto nepatrných. Papež František chce, aby církev byla polní nemocnicí a vybízí nás, abychom šli na periferie. Církev tedy není v první řadě od toho, aby se věnovala těm 99 spořádaným ovcím, ale především šla hledat tu jednu ztracenou. To ovšem neznamená, že máme nad všemi chybnými kroky našich bližních zavřít oči a vše přejít, jako by se nic nestalo. Někdy je velmi důležité druhého napomenout, někdy může opravdu pomoci, když se k nám přidá někdo další nebo dokonce celé společenství místní církve. Důležité ovšem je, abychom chtěli svého bratra získat, jenže ne pro sebe, ale pro Boží království. Získat! Tedy ne ztrapnit, zničit, podpořit svou vlastní důležitost či něco podobného. Dokonce ani ten pohan nebo celník nejsou lidé na odpis, ale naopak lidé, kterým Kristus věnuje mimořádnou pozornost, jen jim nevytýká jejich přestupky, ale i je oslovuje a zve.