Slavíme Vánoce, ano i letos slavíme Vánoce, i tuto noc zaznívá to radostné poselství: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid: V městě Davidově se vám dnes narodil Spasitel – to je Kristus Pán.“ Přestože máme pocit, že tma okolo nás je hlubší než kdykoli dřív. Střelba na Filosofické fakultě v Praze přinesla tragédi desítkám rodin, zasáhla nejen vyučující a studenty fakulty, ale celé země se zmocnil podivný smutek a zděšení. Najednou jinak vnímáme desítky tisíc mrtvých na Ukrajině, útok ze 7. října v Izraeli a válku v Gaze. Do toho všeho se rozpadají mnohé vztahy, nejrůznější ideologie ničí vyspělý Západ a alternativy otroctví a diktatury, které nabízí Východ, jsou ještě hrozivější.

→ Někteří se obávají, že tato tma již neskončí, že naše země je až příliš temná. Připadáme si jako tažná zvířata, která ještě se zatnutými zuby táhnou, ale jak dlouho se to takhle dá zvládnout. Jenže věřím, že i v našem životě se naplní to Izaiášovo proroctví: Lid, který chodil ve tmě, vidí veliké světlo, obyvatelům temné země vzchází světlo. Dáváš mnoho jásotu, zvětšuješ radost; … Neboť jho, které ho tížilo, hůl na jeho šíji a bodec jeho otrokáře jsi zlomil jako za midjanských dnů.

→ Ano, i nám vzchází světlo, ano, i my se můžeme radovat, už nejsme tažná zvířata, protože naše jho i bodec našeho otrokáře byl zlomen. Stalo se to zvláštně – jako za midjanských dnů. Tehdy Izraelity napadali Midjánci a Bůh vybral Gedeona, aby je zachránil. Shromáždil vojsko – 32 tisíc mužů, jenže pak poslal domů ty, kteří se báli, a pak si vybral 300 mužů, kteří si při pití podávali rukou vodu k ústům. S těmito třemi sty porazil mnohatisícovou armádu Midjánců.

→ Boží moc a velikost se často projevuje v tom, co je slabé a nepatrné: Hle, dítě se nám narodilo, syn je nám dán. – Hebrejský text dokonce připomíná žvatlání malého dítěte: kí jeled jullad lánú / bén nittan lánú. Ten Ježíšek v jeslích opravdu nedokáže nic jiného než brečet a za nějaký čas bude jen žvatlat. A přesto jednou pronese úžasné věci, které nadchnou davy, bude uzdravovat nemocné a křísit mrtvé, chodit po vodě a sytit z mála tisícové zástupy, a především jednou vstoupí do všech našich průšvihů i do naší smrti, aby to všechno proměnil; aby nám daroval odpuštění, radost a život věčný.

→ Vánoce nejsou svátky jen pro období pohody a pro ty, které nic netrápí a jsou šťastní. Vánoce jsou především svátky pastýřů – těch polovičních bezdomovců tehdejší doby – kteří se rozhodně dobře neměli a pásli stáda, která jim nepatřila. Vánoce jsou svátky mudrců od východu, kteří hledí na nebe a vyhlížejí narození Spasitele světa, protože mají pocit, že svět je už těsně před krachem a není východisko. Vánoce jsou pak také svátky dětí, dětí dost malých na to, aby se ještě dovedli těšit a dokázali očekávat DOBRO. Vánoce jsou pak svátky nás všech, kteří zakoušíme podivuhodnou logiku, že největší radost znamená přinášet druhým radost. A tak prezident republiky jede do Mníšku pod Brdy do domova seniorů, aby paní Kocourové v jejích 99 letech udělal radost.

→ Nenechme se fascinovat zlem, které se děje. Nesedněme ďáblu na lep. Nenechme si ukrást Vánoční radost. Nenechme si namluvit, že to, co je opravdové je ta krvavá střelba v Praze, války, katastrofy, nemoci, rozpadlé vztahy, zdražování, bída … a že Vánoční radost je jen nějaké pozlátko, které se rozplyne. Opak je pravdou!!! Všechny války jednou skončí a smrt není konec a s koncem tohoto světa přijde i konec všech jeho katastrof, nemocí a veškerého dalšího zla. Jednou v Božím království zůstane jen ta pravá Vánoční radost, radost z Boha, který nás má rád, radost z lidí, kteří nás mají rádi a my máme rádi je.

→ A tato radost začala docela nenápadně v jeslích v jednom chlévě na okraji Betléma. To je ta velká Vánoční radost, radost pro všechen lid: dnes se nám narodil Spasitel – zachránce, podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje. A my můžeme s radostí zvolat spolu s anděly: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v kterých má Bůh zalíbení.“ – Veselé Vánoce, veselé Vánoce vám všem!