„K čemu je farář?“ Bezdomovci a lidé sociálně znevýhodnění v tom mají jasno: „Farář je tu přece k tomu, aby nám dával prachy.“ Památkáři a někteří další v tom mají také jasno: „Přece pro to, aby opravoval kostely.“ Mnozí další v tom mají také jasno a faráři jsou pro ně ti, kteří spravují církevní majetek, a proto církev tak prahla po navrácení majetku. Pak jsou zde ti, kteří uznávají roli kněží v tom, že hlásají určité morální zásady, a tak pomáhají snižovat vandalismus, závislosti a další sociálně patologické jevy.

→ Jenže úloha kněze je jiná. Kněz by měl následovat Krista, který říká: „Pojďme jinam, do blízkých městeček, abych i tam kázal, protože kvůli tomu jsem přišel.“ A potom Ježíš prochází celou Galilejí, káže v jejich synagogách a vyhání zlé duchy. Ježíš nepřijal úlohu hlavního zdravotníka v Kafarnaum, přestože o to byl obrovský zájem a On, který káže o lásce a má tu moc uzdravovat, by přece měl svým bližním pomáhat a uzdravovat je. Ježíš ovšem moc dobře ví, že žádné uzdravení neřeší náš nejhlubší problém: „Všichni chceme žít stále a všichni jsme odsouzeni k trestu smrti.“

→ Ježíš tedy vidí svůj hlavní úkol v tom, aby hlásal radostnou zvěst, že tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Ano, ten svět, který my označujeme jako ten zkažený a Bohu nepřátelský a který takto vidí i evangelista Jan, je zároveň svět Bohem milovaný, a proto věřící mají zůstat ve světě – mají tu své poslání a úkol – i když nejsou ze světa.

→ Tedy tím hlavním úkolem kněží, ale zároveň tím hlavním úkolem všech křesťanů, není péče o bezdomovce, péče o nemocné, péče o památky, nebo prevence sociálně patologických jevů, ale hlásání radostné zvěsti, že Bůh opravdu existuje, záleží mu na nás a má nás rád. Ano má nás rád tak velikou láskou, že za nás dal svůj život, abychom my mohli žít na věky a být šťastní. Samozřejmě, že pokud bereme vážně Boží lásku, která se zjevila v Pánu Ježíši, tak bereme vážně i Ježíšova slova o lásce k bližním a snažíme se pomáhat, tak jak je to možné a snažíme se být ku prospěchu společnosti, ve které žijeme. Jen to prostě není náš hlavní úkol, a to základní poslání.

→ Job prožívá děsivou zkoušku, když říká: „Mé dny jsou rychlejší než tkalcovský člunek, plynou bez naděje. Pamatuj, že můj život je jako dech, mé oko již nikdy neuzří štěstí.“ Kolik lidí prožívá podobné okamžiky a mají pocit, že již nikdy nebudou šťastní. V tu chvíli jim asi nepomohou laciná ujištění, že to bude zase dobrý, protože oni vědí, že na 99 % to dobré již nebude. Pokud škrtneme nebe a život věčný, pak ti lidé jsou skutečně bez naděje. Jenže život po smrti existuje, jak už jsme si tu vícekrát dokládali. Věčné štěstí v nebi není laciná útěcha, ale věc daleko skutečnější než život zde na zemi. Radost z Hospodina je naší silou. Tyto věci máme hlásat světu okolo nás ať už o to stojí či nikoli, to je náš úkol a naše poslání!

→ Zajímavé je, že Marek zmiňuje, že Ježíš kromě toho, že káže, tak také vyhání zlé duchy. Spolu s hlásáním radostné zvěsti o Božím království patří tedy k základnímu úkolů křesťanů vyhánět zlé duchy a bojovat proti působení ďábla. To ovšem neznamená budování polepšoven a to, že naším hlavním úkolem je hlásat, jak se má kdo chovat a co by kdo neměl dělat.

→ Máme mít opravdu podíl na Ježíšově poslání vyhánět zlé duchy. Jistě velké exorcismy, které obsahují příkaz zlému duchu, aby jménem Ježíše Krista vyšel z daného člověka, může provádět jen biskup a kněz s pověřením od biskupa. Všichni se ale můžeme modlit a prosit Boha, aby toho nebo onoho člověka vysvobodil od působení ďábla, a to se netýká jen lidí posedlých, ale i lidí svázaných nejrůznějším zlem a lidí bojujících s různými závislostmi. Neměli bychom zapomínat na modlitbu k svatému archandělu Michaelovi a slova zbav nás od zlého vyslovovat naléhavěji.

→ Nenechme si my křesťané vnutit od světa okolo nás, že jsme zde kvůli charitě, kulturním památkám a veřejné mravnosti. O tom, že ke křesťanství charita, kultura i mravnost patří nikdo nepochybuje, ale důležitější je, co stojí za tím: Boží láska, která se zjevila v Ježíši; Láska, která se obětuje ráda, která přináší nebe, život věčný; Láska, která nechá mnoho nemocných v Kafarnau svému osudu, protože jde hlásat něco daleko většího než je uzdravení těla – život věčný, plnost štěstí bez konce, vzájemnou lásku mezi lidmi podle vzoru Lásky v Trojici …