Kdo nese odpovědnost? Pan Balda, který před sedmi lety pokácel dva stromy na železniční koleje nebo ti, kteří ho zmanipulovali. Kdo má větší odpovědnost za zranění pana Fica: pan Cintula nebo ti, kteří z obou stran vyhrotili způsob komunikace na Slovensku. Je zodpovědná Eva nebo had, který ji podvedl?

→ Soudce pana Baldy řekl: „Balda byl určitým způsobem obětí manipulace lidí, kteří ve společnosti šíří extremistické názory. To ale neznamená, že za své jednání není odpovědný. Měl více použít kritické myšlení. … Měl si být daleko víc vědom toho, že jakákoliv nenávist plodí další nenávist.“ Byl odsouzen a odsouzen bude nejspíše i pan Cintula za atentát na Roberta Fica. Nemyslím si, že by ale byli odsouzeni ti, kteří vytvářejí podhoubí pro takové jednání a manipulují s lidmi.

→ Bůh jedná jinak. Jako první je odsouzen had! Jistě v tomto příběhu had symbolizuje především ďábla, ale do určité míry je symbolem i všech svůdců v dějinách tohoto světa. Také Ježíšova slova vůči manipulátorům a svůdcům jsou velmi tvrdá: „Kdo však jedno z těchto nepatrných, které ve mě věří, svede ke hříchu, pro toho by bylo lépe, aby mu byl pověšen na krk mlýnský kámen a aby byl potopen hluboko do moře. Běda světu, že svádí ke hříchu! Pohoršení sice musejí přicházet, ale běda tomu člověku, skrze kterého pohoršení přichází!“ (Mt 18, 6n)

→ Bůh samozřejmě nezpochybňuje vinu Adama a Evy, víme, jak ten biblický příběh pokračuje. Člověk, který udělal zlo, ví, že to bylo zlé, byl dostatečně svobodný, tak je odpovědný za své jednání a nese následky svých rozhodnutí. Jenže větší odpovědnost má ten, kdo k takovému jednání navádí, svádí, inspiruje, nutí … Jak to jasně zaznělo v odpovědi Krista Pilátovi: „… Proto má větší vinu ten, kdo mě tobě vydal.“ Člověk se na jednu stranu nemůže hájit tím, že jenom poslouchal rozkazy. Tak se hájili mnozí nacističtí zločinci. Na druhou stranu je určitě větší odpovědnost těch, kdo ty rozkazy vydávali, a ještě větší těch, kteří k takovým rozkazům vytvořili odůvodnění a ideologické zázemí.

→ Klasická katolická katecheze mluvila o devíti cizích hříších. Jsou to hříchy, spáchané zaviněnou aktivní nebo pasivní účastí na hříchu druhého člověka. Ovlivňující osoba je tedy spoluvinná. Cizího hříchu se dopouští ten, kdo: jinému ke hříchu radí, jinému hřích přikazuje, dává svolení ke hříchu jiného, jiného ke hříchu navádí, hřích jiného vychvaluje, ke hříchu jiného mlčí, hřích jiného netrestá, ač je tomu povinen, účastní se na hříchu jiného, hřích jiného hájí.

→ Význam a hrůzu spoluviny na hříších druhých dobře ukazuje vymyšlený příběh, jak v pekle zůstane poslední místo. Ďábel vyjde před pekelnou bránu a řekne, že na to poslední místo se musí najít ten největší hříšník. První hříšník mu řekne, že to bude asi on, že okrádal lidi, kde se jen dalo. Okrádal i slabé, bezbranné a slepé. Ale ďábel jen mávl rukou a šel dál. Pak tu byl velký cizoložník, který smilnil s mnoha ženami, a říkal, že to místo určitě patří jemu. Pak zde byl vrah, který měl na svědomí mnoho nevinných lidský životů a mnoho dalších, ale nade všemi ďábel jen mávl rukou. Pak zde byl ještě jeden, poslední, ten říkal, že je tu omylem, protože viděl zločiny, hrůzy, které konali druzí, ale on se k nim nikdy nepřidal, on nic neudělal. Ďábel se ho zeptal: „Tys viděl všechny ty hrůzy a neudělal jsi vůbec nic?“ On řekl sebevědomě: „Ano, já vůbec nic neudělal.“ Ďábel ho objal a pošeptal mu: „Tak pojď příteli, to místo je pro tebe.“

→ Jak my přistupujeme ke zlu ve světě? Přecházíme zlo mlčením? Nebo svým ostrým projevem přispíváme k jeho dalšímu šíření, jak nám to předvádějí někteří politici napříč Evropou? Kolik bojovníků proti zlu páchá ještě horší zločiny. Nebo se hlásíme ke Kristu, tomu, který rozdrtil hlavu toho starého hada a který dává Ducha sv., abychom poznávali Boží vůli a žili podle ní? Ježíš je jediná cesta, jen v Duchu sv. máme skutečně světlo, jak se postavit zlu.

→ V síle Ducha sv. a ve spojení s Kristem můžeme projevovat milosrdné srdce, dobrotu, pokoru mírnost a trpělivost (Kol 3, 12) A přitom také nespolupracovat se zlem, ale moudře se navzájem poučovat a napomínat. (Kol 3, 16) Nejde jen o to nedělat nic zlého, ale jde o to nespolupracovat se zlem, nepodílet se na šíření zla, ale přemáhat zlo dobrem. Neklesejme na mysli tváří v tvář zlu ve světě, Ježíš je silnější než satan. Ježíš je vítěz!