„Smí-li se muž se ženou rozvést?“ „Co musím dělat, abych dostal věčný život?“ „Je dovoleno platit daň císaři, nebo ne?“ – To nebyly jen dotazy farizeů a bohatého mladíka v Ježíšově době. To jsou otázky, které někdy slyším od lidí okolo sebe a bohužel to jsou i otázky, které si někdy kladu já sám. Co se ještě smí, co je ještě dovoleno, co se musí a co se nesmí? Ježíš se nikdy nenechal spoutat do farizejské logiky musíš, nesmíš, smí se, nesmí se, je dovoleno, není dovoleno.

→ Ježíš vede k ideálu, vede do nebe cestou, kde se Bohu dává všechno. Bohatému mladíkovi připomíná: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ Farizeům, kteří se ptají na dovolení platit daně, ukazuje, že jde o něco víc: „Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, Bohu.“ V tom dnešním evangeliu vede k plánu, který Bůh vložil do stvoření. Ano, věrné a nerozlučitelné manželství je plán, který vševědoucí, všemohoucí a laskavý Bůh vložil do stvoření.

→ Když člověk sleduje některá manželství, tak si říká, zda to ti lidé nemají za trest. Občas se člověk dozví, že i manželství, které se zdá úžasné a funkční je uvnitř více či méně nahnilé. Opravdu to tak Pán Bůh chtěl? Nebylo by lepší se držet toho, co čteme v 5. knize Mojžíšově: „Když si muž vezme ženu a ožení se s ní, ona se mu však potom znelíbí, protože na ní shledá něco hanebného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu.“

→ Samozřejmě, že ne vše, co se odehrává mezi manžely je podle Boží vůle. Ne vše, co se děje v rodinách Pán Bůh chce. Tak jako ne všechno, co se děje v církvi Pán Bůh chce. Kvůli tomu, ale přece ještě nerozpustíme církev! Tak také všechno to špatné, co se děje v manželství není důvod k rozvodu. Samozřejmě, že jsou situace mimořádné, kdy je ohrožen život nebo zdraví, včetně zdraví psychického, kdy je ohrožena mravní výchova dětí. Ano, tady platí, kdo uteče ten vyhraje a církevní právo mluví o odloučení za trvání manželství.

→ Ovšem obvykle nejde o život, a přesto různé hádky, neshody, ironie, ponižování, manipulace, nerovnoměrné rozdělení úkolů nebo peněz, nepochopení či soudy, podvody malé i velké, dokáží život řádně znepříjemnit. Tak jako člověk po některých zkušenostech v církvi potřebuje znovu připomenout, co to vlastně je církev a jaké místo má v Božím plánu. Tak člověk, který různými způsoby trpí v manželství potřebuje připomenout, co to je manželství.

→ To dnešní první čtení začíná slovy: Hospodin Bůh řekl: „Není dobré, že člověk je sám …“ Předtím několikrát zaznělo: „Bůh viděl, že je to dobré.“ Tady najednou něco není dobré. Člověk nemůže být sám, člověk je stvořen pro společenství, je to živočich společenský, je stvořen k obrazu Trojice. Pak je zde obraz, jak Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř … a přivedl ji k člověku. Člověk jim dává jméno a tím vyjadřuje svou nadvládu, ale nenachází pomocníka, který by se k němu hodil. Člověk nepotřebuje někoho, kdo by mu sloužil, koho by ovládal, potřebuje někoho, kdo by k němu patřil, kdo by stál při něm a při kom by on mohl stát.

→ Obraz ženy vytvořené z žebra vyjadřuje bytost blízkou srdci, bytost, která je součástí. Muž a žena, kteří k sobě patří, kteří jsou jedna duše a jedno tělo, jeden člověk, obraz Nejsvětější Trojice – to je ten Boží plán s manželstvím, na který ukazuje Ježíš. Ne, manželství není něco, co vzniklo tak mimoděk, náhodou či omylem. Manželství je vrcholem Božího stvoření, a pokud jsou někteří, kteří se zřekli manželství pro Boží Království, tak to není z neúcty k manželství, ale proto, že chtějí více rozvíjet druhý rozměr Boží lásky. Bůh totiž miluje všechny lidi a každého člověka úplně naplno.

→ Je mnoho útoků na rodinu a manželství. Není náhodou, že v evangeliu následuje text, že třeba Boží království přijmout jako děti a text o bohatém mladíkovi. Manželství je třeba přijmout s určitou dětskou prostotou (chcete-li naivitou) a s rozhodnutím všeho se vzdát a jít za Ježíšem. Pak i manželství může být něčím krásným, když je v něm prostor na partnerský rozhovor, kde se v přátelské atmosféře může otevřít vše a hledají se cesty, jak si vzájemně neubližovat, ale pomáhat. Manželství je cestou do nebe, k Bohu, ke svatosti. Kéž je i radostnou cestou! Nic na tomto světě není zalité sluncem stále, ale kéž je to ve vašich manželstvích alespoň občas – nebo spíš často – co nejčastěji!