„Co chceš, abych pro tebe udělal?“ To je otázka, kterou dává Ježíš slepému žebrákovi Bartimaiovi. Ale je to vlastně stejná otázka, kterou Ježíš dal Jakubovi a Janovi, jak jsme to slyšeli před týdnem: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Stejná otázka, ovšem odpovědi se značně liší. Zatímco synové Zebedeovi chtějí, aby v Ježíšově slávě zasedl jeden po jeho pravici a druhý po jeho levici, tak Bartimaios chce jediné: „Mistře, ať vidím!“

→ A tady nás to vede k otázce, co my chceme od Krista? Jaké my máme očekávání od Boha? Někdy kritizujeme lidi, kteří od Boha očekávají, že vyřeší jejich problémy, že to je jakási berlička, která jim vždycky pomůže, když si s něčím neví rady. Pohoršujeme se nad lidmi, kteří mají od svátostí až magická očekávání. Jenomže, jak je to s námi? Chceme ještě vůbec něco od Boha? A opravdu věříme, že nám to může dát?

→ Možná jsme už došli k tomu, že chtít po Kristu to, co žádali synové Zebedeovi, tedy přední místa po Ježíšově pravici a levici, není úplně správné. Máme pocit, že jsme zmoudřeli a víme, že to či ono si přece nemůžeme na Bohu vynutit, a tak raději Boha ani o moc věcí neprosíme, a pokud ho prosíme, tak to zas nemyslíme až tak vážně. Chováme spíše jako mnozí v zástupu, kteří žebráka okřikují – napomínají – aby mlčel. Myslíme si: „Ať už je konečně zticha, tím svým křikem, těmi excentrickými projevy, těmi emotivními modlitbami … nic nezmění. Na co si to hraje?! Proč na sebe poutá pozornost?!“

→ Jenže žebrák dobře ví, kdo je Ježíš, že je to Mesiáš, Zachránce, Spasitel – Syn Davidův. Titul, který v evangeliích moc užívaný není. Bartimaios má možná na mysli nejznámějšího Davidova syna – Šalamouna, který je v židovské tradici známý svou mocí nad nečistými duchy. Tedy dokáže zbavit i nemoci, i slepoty. Jeho reakcí na napomínání a pohoršené pohledy mnohých je, že křičel ještě víc: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ Přiznám se, že tohle bych opravdu nedokázal, a to ani tehdy kdybych věděl, že skutečně od Ježíše potřebuji pomoci.

→ A já to dost často ani nevím. Já si dost často myslím, že od Boha ani pomoc nepotřebuji. Nepopírám, že mám od Boha mnoho darů: dar života, dar víry, to, že jsem křesťanem, že jsem knězem, že mohu kázat, že mohu být farářem, zde v Nymburce … Nepopírám základní pravdu víry, že milost Boží je k spáse nevyhnutelně potřeba. Prosím Boha o pomoc s věcmi ve světě a v mém okolí, se kterými si neporadím. Tedy modlím se za mír, za ty, kdo Boha neznají, za smíření mezi tím a oním, za příznivé počasí atd. A věřím, že to Bůh může dát a zažil jsem to. Jenže, když prosím za sebe, tak mám pocit, že to musím udělat já a že Pán Bůh je jen takový můj fanoušek, který mi zas tak moc nepomůže.

→ Bartimaios věděl, že je slepý a že nic nemá, proto žebrá. Po lidech, kteří jdou kolem chce, aby vyřešili jeho materiální problém a dali mu něco k jídlu – žebrá. Po Ježíši chce ale něco mnohem víc: „Mistře, ať vidím!“ To, co změnilo jeho situaci, je příležitost: Ježíš jde kolem; odhodlání: volá na Ježíše; vytrvalost: nenechá se odradit zástupy, ale volá ještě více; a především víra, jak to nakonec potvrdil i sám Kristus: „Jdi, tvá víra tě zachránila!“

→ Barimaios je schopen odhodit plášť – nezcizitelný majetek chudého – vyskočit a přijít k Ježíšovi. Je schopen po Kristu chtít, aby uzdravil jeho zrak a především věří, že to Ježíš udělá a že mu pomůže. A nakonec jde za Ježíšem. Jde za Ježíšem, který už za chvíli dorazí do Jeruzaléma – z Jericha už je to jen 30 km – do Jeruzaléma, kde bude Kristus vydán velekněžím a učitelům Zákona. Odsoudí ho k smrti a vydají pohanům a budou se mu posmívat a plivat na něj a zbičují a zabijí ho. (Mk 10, 33n)

→ Jenže On po třech dnech vstane. Bartimaios dobře ví, že Ježíš Nazaretský ukazuje lásku Nebeského Otce. Ví, že přes všechnu svou bídu je Božím stvořením. Svět okolo nás často zapomněl na svůj původ a je na nás, abychom mu připomněli, že jsme všichni děti Nebeského Otce, který nás nekonečně miluje. Jeden způsob, jak to světu připomenout je ten, že se budeme modlit s novou důvěrou, že se na Bohu nebudeme snažit jen vyžebrat něco, co nám mohou dát lidé, ale budeme prosit i o zázraky. Ne vždy nastanou, ale alespoň k tomu dáme Nebeskému Otci prostor.