Sestry a bratři, na co čekáte? … nebo ještě jinak, co očekáváte? … Někteří setkání s živým Bohem v eucharistii, jiní čekají na konec mše.. Každopádně očekávání je součást našeho života. Často čekáme – na vánoce, na zubaře, na zázrak….. Prožíváme advent, a to z latiny znamená příchod. Je to období radostného očekávání příchodu našeho Spasitele. Ježíš je ten, který přišel, ten který přichází a ten který jednou slavně příjde. Ale očekávám vůbec příchod Ježíše do mého života? Nebo už jsem si zvykl na „jó, vím o tobě, kdyby něco tak já se ozvu!… Pokud od Pána Boha nic nečekám, pravděpodobně se má očekávání naplní. Ale náš Bůh je přicházející! Dva klíčové pojmy adventu jsou příchod a očekávání. Bůh přichází a člověk Boha očekává. A z druhé strany i my přicházíme k Bohu, který nás netrpělivě očekává. Bůh se nemůže dočkat až k Němu příjdeme blíž..
Lidé tisíce let vyhlíželi slíbeného Mesiáše, a právě adventem je shrnuto starozákonní období. Celý Starý zákon čekal na příchod toho Nového. Náš čtyřtýdenní advent je vlastně podvod – protože VÍME že 25. bude konec. Ať už jsme se skvěle připravily nebo to prošvihli, tak prostě na štědrý den je konec adventu a jde se dál.. Ale v životě často prožíváme mnoho adventů, ve kterých nevíme kdy skončí. Některé naše adventy netrvají čtyři týdny. Možná je jasné, kdy začaly, ale jen Bůh ví kdy to skončí. Nevíme kdy už dojde k uzdravení, usmíření v rodině, konci války… nevíme.. Adventem se učíme nevědět a přesto věřit.. Radostné a trpělivé očekávání předpokládá překonání smutku a beznaděje. A to je boj, který se nevyhýbá nikomu z nás. A tak se můžu sám sebe ptát, Nevzdal jsem některé naděje, které Bůh přislíbil ale ještě nenaplnil? Dokážu být věrný a vytrvalý, tak jako je Bůh věrný?… Protože některé naše adventy nedojdou až k slavnosti, protože je neprožijeme dobře. Jsou svědectví a příběhy s dobrým koncem, které se nestaly – protože jsme nevydrželi až do dobrého konce. Naším úkolem je čekat na Boha s Bohem.
Hlavní hrdinkou adventu je Maria. Obyčejná holka z vesnice, která dokázala Bohu říct své ANO, ikdyž vůbec nevěděla, co to bude znamenat. Maria, nevěděla, nerozuměla, a přesto žila své Ano Bohu. Obrazně podepsala bílý papír jako smlouvu s Bohem a s naprostou důvěrou nechala Hospodina napsat ten největší příběh dějin. Svoji odevzdanost Bohu nejen slíbila, ale i naplnila. Rád přemýšlím nad větou: „Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána.“ Alžběta tím říká, že slyšet Boha není zas tak zajímavý. To klíčové je věřit Bohu, že Jeho slovo je Pravda a Život. Maria dokázal uprostřed vší nejistoty, pochybností a podivných okolností zůstat věrná Božímu Slovu. Přijala Boží velkolepý plán pro svůj život a v tom nám může být velikou inspirací a pomocnicí. Nebojme se velikosti Božích pozvání pro náš život. Dokonce se ani nemusíme bát nerozumět, pochybovat, nebo nevědět… i v tom všem můžeme důvěřovat Bohu.
Otevřme se znovu Bohu, který je přicházející.