Vánoce, cukroví, koledy… a do toho střih – svatý Štěpán: prvomučedník.
Dnešní svátek narušuje vánoční atmosféru a idilku – církev to ale dělá záměrně a ví co dělá – protože ukazuje k čemu to všechno může vést..
Dnešní kázání bude náročné – stejně jako dnešní texty z Písma jsou náročné:

Na Marii obdivujeme její odevzdanost „jsem služebnice páně ať se mi stane podle tvého slova“ a na svatém Štěpánovi vidíme co to může znamenat

Ale proč vlastně tento drastický svátek takhle hned po vánocích?
Mučednictví jako odpověď na Vánoce (proto štěpán po 25.) Ježíš vychází ze sebe a dává všechno a jaká je moje odpověď?
Ježíš se nedává napůl, nebo jen trošku, jen někdy – v neděli dopoledne..

A odpověď taky nemá být polovičatá – jsme mučedníci s nevyužitým potenciálem. Pane dávám Ti život a nechávám na Tobě, co to znamená. A pokud budeš chtít tak jsem připraven – je taková naše víra? no upřímně moje ne, ale moc bych chtěl!..

Dost možná nejsme povolání k mučednické smrti, ale určitě jsme povolání k tomu na ni být připraveni. Máme dávat Bohu úplně všechno.
Myslím tím ale i každodenní běžné mučednictví. Ať už to v našich životech znamená cokoliv. vyznat víru a nezapřít, pomoci někomu, postavit se za dobrou věc, ozvat se proti bezpráví atd… starat se o nemocnou babičku, nebo trpělivě snášet nějakou obtíž… Příležitosti máme okolo sebe. – Mučedníci všedních dní – vše prožívat s Bohem.

Nevím co má být vaše mučednictví, ale prostě pokud víru bereme vážně, vede nás to k zapření sama sebe a k upřednostnění Ježíše.

Zároveň si uvědomuju, že moje víra je často plná kompromisů. Že jsem často vlažný a nechávám příležitosti a lidi proplynout nějak okolo… Ale Ježíšův život není takový – On nedělal kompromisy s hříchem. Mučednictví je víra bez kompromisů – věřím tak moc, že vím že to co po mě chce Bůh je to nejlepší i pro mě.

Žít z Bohem naplno není něco „pro ty co to moc hrotí“ nebo pro ty kdo se tomu chtěj věnovat nějak víc – ale je podstata křesťanství.. není to pro VIP křesťany, pro ty lepšověřící, ale pro nás všechny – každý může Bohu dát svůj život, protože On dal každému ten svůj. To že je to náročné neznamená že se o to nemáme snažit, ale právě naopak.

A proč toto všechno zaznívá druhý den Vánoc, Proč teď? Protože bez radosti vánoc bychom to nezvládli – kdyby se Bůh nestal jedním z nás, nebylo by něco takového vůbec možné – ale tím že Ježíš přišel, ukázal nám že to jde…
Připomíná nám to, že víra není jen do dobrého počasí, ale do všech okolností našeho života..
A právě to je krása a síla křesťanství, že není jen na ty chvíle kdy je fajn, ale že může opravdu prostupovat celý náš život..
S Ježíšem to nejde napůl; protože On nás nemiluje napůl.
Naštěstí Ježíš sám nám v tom pomáhá. Prvním krokem je přiznat si že nemám na to být mučedníkem. Nemám na to patřit Bohu. Ale Bůh to ve mě může zvládnout. Mučedníka nedělá smrt, ale proces – postoj srdce.
A nechci strašit, ale příjdou chvíle kdy to zažijeme

„Až vás vydají soudu – né když, ale až – příjde to – pročištění naší víry příjde. Zkouška opravodovosti příjde. Když říkám „Bože tady máš celý můj život – velmi brzy dostaneme příležitost to reálně naplnit“
Příjde chvíle kdy musíme prokázat, jestli to Sláva na výsostech Bohu myslíme vážně, nebo je to jen póza, zvyk, berlička…

Možná poselství dnešního dne. Nebojme se svoji víru myslet vážně. do důsledků. kdo vytrvá až do konce, bude spasen – a to je to nejvíc – to je co nám Bůh nabízí a co ve vánocích slavíme – že On se přiblížil k nám abychom my se mohli přiblížit k Němu. Boží život je nám otevřený, ale na nás je, jaká bude naše odpověď.