Sice jsou Vánoce, ale je zima, tak si raději vyprávějme o teple, o létě, o stanování na táboře nebo někde v kempu. Člověk, když si vybírá, kde si postaví stan, tak nemyslí jen na to, aby to místo bylo rovné, nespadl na něj strom, netekla mu tam voda, ale také se kouká, kdo má stan někde vedle. Přeci vedle tohohle podivína si stan nepostavím. V žádném případě nepostavím stan vedle těchhle hlučných lidí. A už v žádném případě nebudu mít stan vedle tohohle člověka.

→ A teď si představte, že do toho kempu nebo na to naše tábořiště přijede Ježíš. Kde si postaví stan? A postaví si ho tam vůbec? Neodjede raději honem rychle dál, když tam uvidí nás? Když tam uvidí mne? Jenže kupodivu si Ježíš postaví stan hned vedle toho mého. Bez ohledu na to, jak chrápu a jak se někdy chovám. Nevěříte tomu? Ale vždyť jsme to právě četli: A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

→ Termín, který tu řečtina užívá pro slovo přebývalo, je odvozen od stanu. A my bychom klidně mohli říct stanovalo nebo postaru rozbilo si stan mezi námi. Ano Ježíš se rozhodl stanovat vedle nás, i když dobře ví jací jsme. Váží si nás a chce stanovat s námi, chce nás naučit lásce. Chce nám posvítit na cestu, chce nám posvítit na život. Má k tomu tu nejlepší baterku – On sám je tou baterkou tím světlem.

→ Jenže ta baterka svítí stokrát jasněji než slunce a my máme strach, že nám až příliš posvítí na náš život. Nechceme, aby nám svítil na některé naše jednání ani na některá naše slova či myšlenky. Jenže to světlo svítí jasně, ale neoslňuje, nechce nás zničit nebo obvinit. Chce nám ukázat cestu. Ukazuje, kde jsou strže a kde propasti, kam opravdu není dobré jít. Také ukazuje krásná místa, která stojí za to vidět, která jsou úžasná. A především toto světlo ozařuje tvář Nebeského Otce. Najednou v tomto světle můžeme trochu rozumět, kdo je Bůh a jak moc nás má rád.

→ Jenže Ježíš nám tou baterkou nechce svítit za každou cenu. Má sice stan hned vedle nás a je ochotný nám kdykoli posvítit na cestu – posvítit i na cíl naší cesty na domov u Nebeského Otce. Ale jen těm, kdo mu to dovolí – ti pak se mohou stát Božími dětmi, protože díky záři baterky Krista vidí Otce a s radostí se k němu hlásí jako děti.

→ Také je ovšem možné říct Ježíši, aby zhasl. Je možné se odstěhovat od jeho stanu. Je možné lecos, protože máme svobodu. Je možné zůstat ve tmě a sami. Je možné zůstat navěky ve tmě a sami, pokud to člověk mermomocí chce – to je peklo. Jenže ať už jsme kdekoli. Ať jsme si přestěhovali stan na druhý konec vesmíru. Tak vždy máme šanci zavolat Ježíše, aby přišel a on k nám přijde. Ať jsme se ocitli v jakékoli temnotě je možné poprosit Krista, aby rozsvítil a On rozsvítí a temnota to světlo nepohltí – nemá šanci.

→ Ježíš se opravdu narodil. Bůh se skutečně spojil s naším lidstvím. Světlo přišlo na svět. Slovo se stalo tělem a stanovalo mezi námi!