Je den, kdy se všichni tak trochu nebo i hodně ohlížíme zpět a bilancujeme, co se v uplynulém roce podařilo a co ne. Co dobrého nám uplynulý rok přinesl a co nám vzal. Myslíme na to, co přijde, co nás čeká v nadcházejícím roce. A do toho slyšíme slova: Nedělejte si starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Vím, že máme dobře žít přítomný okamžik, ale je špatné zamýšlet se nad tím, co bylo, a plánovat to, co bude?

→ Ne, není špatné se občas zastavit a zamyslet nad tím, co bylo. K duchovnímu životu patří od nepaměti každodenní zpytování svědomí, svátost smíření nás vede k zpytování svědomí za delší dobu a při některých příležitostech je dobré vykonat generální svatou zpověď. Zpytování svědomí před generální svatou zpovědí nemá pak být jen zamyšlení nade mnou a mými hříchy, ale také zamyšlení nad Boží dobrotou a láskou a nad tím, jak se v mém životě projevila.

→ Stejně tak není špatné plánovat, o něco usilovat, chtít něčeho dosáhnout, ale mělo by to být s tím pokorným vědomím, jak jsme to slyšeli z Jakubova listu: „Dá-li Pán, budeme živi a podnikneme to nebo ono.“ Když nás Ježíš vyzývá k tomu, abychom si nedělali starosti o zítřek, tak nás nevyzývá k tomu, abychom se přestali starat, ale abychom nepropadali panice, abychom se těmi věcmi netrápili a nebyli ustaraní. Nelze totiž zároveň důvěřovat a spoléhat – a současně si dělat starosti ve smyslu ustaranosti.

→ Důležitá jsou i novoroční předsevzetí. Dokonce i ta, která nejspíš nevydrží déle než do Třech králů. Je totiž důležité, aby se člověk o něco snažil, aby o určité věci usiloval, aby nám nebylo jedno, jací jsme a co děláme. Nevysmívám se žádným předsevzetím, která usilují o dobro, o změnu k lepšímu. Jen prosím, aby takové rozhodnutí udělal každý sám před Bohem. Taková rozhodnutí nemohou udělat rodiče za děti ani manželé za sebe navzájem či podobně.

→ Jádrem dnešního evangelia jsou slova: „Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno.“ Hledat Boží království znamená mimo jiné dívat se na svět Božíma očima, učit se vidět Boží království alespoň v té předběžné, nedokonalé, částečné podobě ve světě okolo nás. Učit se vidět, co je důležité v Božím království, a tak se dívat na svět kolem nás. Slova o spravedlnosti nás vybízí, abychom se tak nejen dívali, ale i podle toho jednali. Hledejme tedy to podstatné z Božího pohledu a jednejme podle toho a všechno ostatní svěřme s důvěrou do Božích rukou.

→ Možná by toto mohlo být jedním z předsevzetí do roku 2025. Dívat se na lidi okolo sebe a na to co nás potkává více z Božího pohledu. Nebo se alespoň ptát, Nebeský Otče, co si o tomhle člověku myslíš Ty, jak ho máš rád Ty? Ježíši, co bys ty teď udělal na mém místě? A tak podobně.

→ Ne Boží království není jednou z věcí, o které se máme snažit. Vidět druhého člověka, tak jak ho vidí Nebeský Otec není jednou z možností, jak vnímat lidi okolo nás. Kristus to říká jasně: „Nejprve tedy hledejte Boží království …“ Pokud je Bůh na prvním místě, tak je všechno na správném místě, pokud tam není, tak už není takový rozdíl mezi tím, kdo má Boha na druhém místě nebo na 102. nebo kdo s ním vůbec nepočítá. Nicméně nezoufejme, i pokud jsme v končícím roce lecos pokazili, tak se můžeme pro Boha nově rozhodnout a dát si předsevzetí do roku 2025, že budeme nejprve hledat Boží království a jeho spravedlnost.