Neštěstí a katastrofy ve světě se staly paradoxně zábavou – média nás baví, a to co lidé nejvíce sledují jsou informace z válek, bojů, přírodních katastrof, teroristických útoků atd. Nemám nic proti tomu být informován, určitě je dobře vědět, co se ve světě děje a může to pro nás být příležitost k modlitbě – o důvod víc proč se modlit a za co se modlit. Jenže informace z bojišť se opravdu nemají stát zdrojem naší zábavy, a i když je dobré vědět, za co se modlit, tak možná i nám informace o nejrůznějších katastrofách sdělují ještě víc. Mohou se pro nás stát příležitostí k tomu, abychom se zamysleli nad svým životem a nad tím, co je doopravdy důležité.

→ Když za Ježíšem lidé přicházejí se zprávou o Galilejcích, jejichž krev smísil Pilát s krví obětních zvířat, tak nejspíš čekají, že jim Ježíš vysvětlí, proč se to stalo a že je uklidní, aby se nebáli, že jim se nic nestane. Jenže Ježíš žádné vysvětlení nedává naopak ukazuje, že tito Galilejci nebyli o nic horší než ostatní Galilejci. Ale přidá důležitou výzvu: „…když se však neobrátíte, všichni podobně zahynete.“

→ Katastrofy ve světě tu najednou ukazují, jak moc je lidský život nejistý a aby si někdo nemyslel, že ta tragédie s Galilejci je ojedinělou událostí, tak Ježíš připomíná i pád věže v Siloe. My víme, že se tragické události dějí, a přesto se nás úplně jinak dotýká to, co se děje někde ve světě, jinak to, co se děje v ČR, jinak to, co se stalo našim příbuzným nebo přátelům a jinak to, co se stalo mně osobně. Nicméně i různé úrazy, nemoci, nehody, katastrofy …, které se staly nám osobně, tak pokud jsme to přežili, tak paradoxně obvykle změní naše jednání jen na pár týdnů či na pár měsíců a žádné obrácení se nekoná.

→ K tomu jen takový malý dotaz: Jak jste prožili do této chvíle postní dobu? Jak se vám daří nově se obrátit k Pánu Ježíši? Jak jste prohloubili život modlitby? Jak se vám daří mít rád lidi kolem, tak jako sebe sama? Nevím, možná jste na tom lépe, ale já, když se podívám na svůj život v této postní době, tak bohužel nic moc – no spíš nic než moc. Dnes máme třetí neděli postní a ve středu uplynou tři týdny od začátku postní doby. Nepřipomíná vám to trochu ten fíkovník z dnešního evangelia – tři týdny – tři roky.

→ Víte, co je úžasné, že neplodnost toho fíkovníku nevede k tomu, že byl odstraněn, vykopán, zničen … Naopak, tomu fíkovníku je věnována ještě větší péče a starost. Tedy pokud jsme ty skoro tři týdny doby postní neprožili úplně ideálně, tak nezoufejme, ale užijme si péči, kterou nám Bůh dává. Ta Boží péče se projevuje jednak v tom, že nám Bůh dává pocítit svou blízkost, že nám pomáhá skrze druhé lidi a okolnosti, že nám nejrůznějšími cestami dává své dary – ALE ta Boží pomoc se projevuje i tím, že nás Bůh varuje a upozorňuje: Doba k obrácení, ke změně života, je krátká, čas, který máme je vzácný!

→ Textu, který jsme slyšeli v evangeliu dnes předchází text, kde Ježíš mluví o znameních konce světa. Tady Ježíš poukazuje na to, že konec našeho života může nastat ještě podstatně rychleji. Využijme čas, který nám Bůh dává ke konání dobra, k jednání podle Boží vůle. Dovolme událostem ve světě, aby se dotkli našeho srdce, aby nás vyburcovali a probudili. Dovolme událostem z našeho okolí i z našeho života, aby nás už konečně probrali, abychom přinášeli užitek.

→ Víte já si nemyslím, že ten fíkovník na té vinici by byl nějaký na půl uschlý keřík se zažloutlými listy a celý pokroucený. Já si myslím, že to byl naopak nadměrně veliký pevný strom plný krásného zeleného listí, ale jen nepřinášel plody. Náš život obvykle není zcela v háji. Naopak si můžeme myslet, jak jsme úžasní, nadprůměrní nebo mimořádní. Jen možná někdy nepřinášíme ty plody, které od nás Bůh očekává; možná se někdy ani nezabýváme tím, co od nás Bůh očekává. Kéž nás vědomí toho, že čas je krátký – a to prosím bez ohledu na věk – vyburcuje ke snaze využít úžasnou Boží péči a přinášet ten užitek, který od nás chce Bůh.