Tak nejspíš za týden už budeme vědět, kdo se stane novým papežem. Bude to Luis Antonio Tagle z Filipín nebo Pietro Parolin z Itálie nebo Petr Turkson z Ghany anebo někdo úplně jiný? Kdo konkrétně se stane papežem nevím, ale vím, že to nemusí nutně být ten nejchytřejší, ten nejlepší stratég a organizátor, ten nejlepší komunikátor atd., ale že by to měl být člověk, který miluje Krista, který ho miluje víc, který je připravený pást jeho ovce. Muž, který se nespoléhá na sebe, na své znalosti, schopnosti, zkušenosti … ale který s pokorou říká: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji.“

→ Potřebujeme Petra, který bude utvrzovat své bratry (Lk 22, 32). Potřebujeme Petra, který nezapomene na svou křehkost, i když mu bude svěřena velká odpovědnost. Trojí opakování otázky a trojí pověření, aby Petr pásl Ježíšovi ovce, nám jednak připomíná slavnostní ceremoniál. Petrovi je svěřen úkol, aby pečoval o společenství. Sám Kristus dává Petrovi autoritu, aby pásl jeho ovce – tedy ovce, které nepřestávají být Ježíšovi. Jenže zároveň to trojí opakování připomíná Petrovi jeho trojí zapření – jeho vlastní slabost.

→ Když čteme, že jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. Tak myslíme, že Petr chce být u Ježíše dříve než ostatní apoštolové. Ekumenický překlad dokonce uvádí: a brodil se k němu vodou. Jenže ekumenický překlad je tu nepřesný. Petr, který se vrhá do moře spíše připomíná Jonáše, který prchá před Hospodinem. A výraz, který překládáme, že byl oblečen jen nalehko se především překládá jako nahý. Petr asi nebyl nahý, ale ta nahota nám připomíná nahotu Adama, který se skrývá před Hospodinem.

→ Ano, Petr by se chtěl před Ježíšem nejspíš skrýt, ostatní učedníci jsou u Krista nakonec dřív. Jenže najednou tu zase slyšíme o Petrovi, který táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich sto třiapadesát. Voda sice nadnáší, ale kolik mohlo vážit těch 153 ryb. Stačilo, aby průměrně vážily každá tak dvě kila. Jenže Ježíš táhne všechno k sobě. Petr by se lidsky před Kristem nejraději skryl, vždyť i to ohniště mu připomíná ten oheň, u kterého se ohříval, když Krista zapřel. Jenže Petr také poznal, kdo Ježíš je, už jednou všeho nechal a šel za ním a nyní znovu zakouší Ježíšovu bezmeznou přitažlivost. Jak to Kristus předpověděl: „A já, až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě.“ (Jan 12, 32)

→ Mezi kardinály je určitě mnoho těch, kteří touží po tom stát se papežem. Jenže také je mezi nimi určitě i dost těch, kteří si říkají: „No, snad nezvolí mě, to bych se nejraději ztratil někam hodně daleko.“ Kéž se naším příštím papežem stane někdo z té druhé skupiny, ale kéž je to zároveň někdo, kdo zakouší obrovskou přitažlivost Kristovy lásky. Lásky, která dala sílu Petrovi nejen nést síť plnou ryb, kterou předtím nemohlo skoro utáhnout ani sedm učedníků, ale především té lásky, která dala Petrovi sílu hlásat evangelium, vést společenství Kristových učedníků, a nakonec pro Ježíše i zemřít.

→ Jenže služba papeže není tím jediným úkolem ve společenství církve. Každý z nás by někdy nejraději skočil do moře a odplaval od Ježíše někam hodně daleko. Ježíš u ohniště nám připomíná i naše zapření a naše selhání. Také my máme podobný pocit jako Adam, cítíme se nazí a chceme se ukrýt. Oblékáme si šaty spolu s Petrem a skáčeme do moře. Říkáme: „Ne, Ježíši, vyber si někoho jiného. Já jsem zůstal hříšným člověkem, tak jak jsem ti to řekl už tenkrát.“ Kéž v tu chvíli znovu uvěříme v moc Kristovy lásky a odpuštění. V sílu, kterou dává Ježíš. Kéž dokážeme spolu s Petrem říct: „Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji.“ A kéž dokážeme přijmout úkol: „Pas moje ovce!“ Což může znamenat žij jako křesťan, vychovávej děti ve víře, pověz tomuhle sousedovi, kdo je pro tebe Ježíš … ale především drž se – drž se Krista a zůstaň mnu vždycky nablízku.