Milovat jako Bůh… To je výzva..

Jak praví jeden vtip: Ježíš říká miluj bližního svého a říká milujte své nepřátele – to musel moc dobře vědět, že jde o ty samý lidi! Někdy je jednoduchý milovat někoho koho neznám, ale opravdu těžký mít rád toho kdo je vedle mě. Ale Ježíš to s tou láskou k lidem myslí seriózně. Jako fakt vážně máme milovat všechny které miluje Bůh… A to je těžký. Může nám pomoct dovolit Bohu aby miloval skrze mne. „Ježíši nejde mi toho člověka mít rád – ale dávám ti prostor aby jsi to dělal ty skrze mě. Ježíši zlom moje srdce láskou k druhým.“

Nástroj na lidi co mě štvou – Bože prosím ukaž mi Tvůj pohled na toho člověka… a teď mě jen uč milovat jako Ty a srovnávej můj pohled s tím Tvým.

Láska je poznat. Vypadá jako něco. Projevuje se. Není to růžový pocit, ale někdy praktická pomoc, všimnout si člověka, neodpovídat na urážku urážkou. Prostě vopravdu jako milovat. Přát dobro.

Někde jsem slyšel, že je potřeba připomínat křesťanům že Bůh je láska. A hledajícím zase že ta Láska je Bůh. Všichni toužíme po dobru a přijetí. Tak buďme ti první kteří to budou přinášet.

A pro to je potřeba žít v Boží Lásce. Čeho jsem plný to dopadá na ostatní. Je to podobné jako když jsem naštvanej, vře to ve mně a někdo to prostě schytá. Stejně tak plnost Boží lásky znamená, že to naše okolí prostě schytá – prostě zažije kousek z toho co žiju.

Asi všichni souhlasíme že by se křesťané měli chovat k druhým hezky. Tam není pochyb. Všichni taky souhlasíme že by se druzí mohli chovat hezky k nám. A souhlasím že i já se mám chovat dobře k druhým. Ale….. Děje se to?

A teď mluvím velmi prakticky. Jak jsme příjemní na prodovačku v obchodě? Dokážu vidět člověka na ulici, nebo vidím jen dav, problém?… Ale to není jen o nějakom vzdáleném.. Jak často říkám svým blízkým že je mám rád a že mi na nich záleží? Jak se chovám ke svým sousedům a spolupracovníkům? A vím vůbec kdo sedí o lavici přede mnou nebo za mnou?

A sám moc dobře vím jak je to těžký. Je někdy trochu nepříjemný, nebo až trapný říkat hezký věci. Málokdy sám od sebe řeknu: „Jaroslave, díky že jsi, jsem za Tebe vděčný a mám Tě rád…“ Nejsme na to úplně zvyklí, ale mám za to že když se to budeme učit, bude se náš život víc prozařovat Láskou. Boží Láskou.

A tak končím kázání a jdeme trénovat. Zkus teď během pár minut říct několika lidem něco hezkýho. Stačí úsměv, pozdrav, „jsem rád že jsi“ přeju Ti dobro. Jednoduše, obyčejně, osobně říct něco s Láskou k tomu druhému.

To jako vážně. Ve své mladistvé drzosti si to troufnu udělat – vstaň a běž za pár lidma..