Dodnes si pamatuji, jak jeden kněz byl rozčílený, když se dozvěděl, že svatořečení papeže Jana Pavla II. bude spojeno se svatořečením papeže Jana XXIII. Vnímal to jako brutální posmrtný útok na osobu Jana Pavla, jako snahu zbránit tomu, aby mimořádná osobnost Jana Pavla II. více vynikla. Jenže ve společenství církve se to tak občas dělá. Nemáme větší a výraznější postavy mezi apoštoly, než jsou Petr a Pavel – a to i přesto, že Pavel nepatřil mezi dvanáct – a my je pěkně slavíme spolu v jeden den, a to minimálně už od poloviny 3. století.

→ Jistě, každý má i svůj vlastní svátek. Slavíme přece svátek Stolce sv. apoštola Petra a svátek Obrácení sv. Pavla, apoštola. Jenže při těchto svátcích si až tak nepřipomínáme jen osobu jednoho či druhého, ale při svátku Stolce apoštola Petra především myslíme na službu římského biskupa – papeže – která pokračuje ve společenství církve až do dneška. Při svátku Obrácení apoštola Pavla pak myslíme na důležitost obrácení a co to znamená opravdu jednat v souladu s Boží vůlí. Tedy nejde nám tu v první řadě o osobnosti Petra a Pavla.

→ Společný svátek těchto největších svatých mezi apoštoly nám ukazuje, že svatost není něco individuálního, kdy já usiluji o svou dokonalost nezávisle na druhých nebo snad dokonce na úkor druhých, ale kdy si navzájem pomáháme ke svatosti. Nevíme, zda apoštol Petr někdy napomenul sv. Pavla, ale nejspíš ano, a máme zaznamenáno, jak Pavel napomíná apoštola Petra, když v listu Galatským čteme: Řekl jsem Petrovi přede všemi: „Jestliže ty, který jsi Žid, nedodržuješ mezi námi židovský zákon, jak to, že nutíš pohany, aby ho dodržovali? “ (Gal 2, 14)

→ Tedy Petr a Pavel si pomáhají svými napomenutími, ale Petr také podpoří Pavla a Pavel uznává Petrovu autoritu, jak čteme v listu Galatským o pár veršů dříve: Když poznali milost, která mi byla dána – Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve – podali mně (tedy Pavlovi) a Barnabášovi pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi pohany a oni mezi židy. (Gal 2, 9) Nakonec oba dobojovali dobrý boj a uchovali víru a Pán jim předal věnec spravedlnosti.

→ Společný svátek těchto velikánů naší víry nám připomíná, že naše cesta do nebe je společná, že úsilí o svatost není nějaká individuální disciplína, že nejde o to, abych já byl ten největší, nejdokonalejší, nejsvatější. Svatost je něco, co ze své podstaty patří jen Bohu a na čem může mít člověk účast jen z Boží milosti. To nás nezbavuje odpovědnosti snažit se vyhýbat zlu a volit dobré, ale má nás to zbavit pýchy, že ke svatosti je možné dojít naším lidským úsilím. Petrova velikost nespočívá v tom, jak dobře dovedl lovit ryby nebo jak dokonale dovedl lovit lidi, ale v tom, co mu dal a zjevil nebeský Otec a v tom, co mu svěřil a dal Pán Ježíš. A s Pavlem je to podobné – pokorně vyznává: Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky!

→ Křesťané nejsou lepší lidi než ty kolem, ale jsou těmi, kteří uvěřili, že nad námi a s námi je Dobrý Bůh, který je Láska, který se stal člověkem a který nás vysvobodil z moci zla, ďábla a smrti, který nám nejen fandí, ale fakt nám pomáhá, který nám napovídá bez ohledu na pravidla, který nám vybírá jednodušší cestu, který nám pomáhá k neoprávněným výhodám atd. Křesťané jsou ti, kteří stále více pronikají do toho, že život je trochu jiná reality show, že tu nejde o to, kdo vypadne, že si naopak všichni pomáhají, protože ředitel téhle soutěže chce, aby všichni byli vítězové – nebo chcete-li to říct více biblicky, aby všichni byli spaseni a došli k poznání pravdy.

→ Svatí Petře a Pavle přimlouvejte se za nás, abychom si stále více pomáhali na cestě do nebe. Kéž se dokážeme radovat z úspěchů druhých jako ze svých vlastních, kéž se dokážeme radovat ze svatosti druhých jako ze své vlastní, kéž si dokážeme pomáhat na cestě do nebe ve vzájemném respektu a úctě, ale také v bratrském napomínání, jak vy jste nám to ukázali. Petře a Pavle proste za společenství církve, aby se radovalo z jednoty v rozmanitosti a vyproste nám, aby i nás Pán vysvobodil ode všeho zlého a zachránil nás pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.