Opravu se dá s všemohoucím Bohem dohadovat jako na tržišti někde v Orientu. Fakt je možné přemluvit Pána Boha k něčemu, co původně nechtěl, jak se to zdá z prvního čtení a jak k tomu zdá se vybízí Ježíš v evangeliu. Není to s Boží vůlí a s Božími rozhodnutími trochu jinak? Vždyť přece vyznáváme Boží neměnnost a to, co se děje ve světě je v Boží mysli již od věků. Nebo snad ne?

 Něco na tom je, ale tady bych chtěl připomenout to, o čem jsem mluvil před týdnem, že Boží skutečnosti nemůžeme zcela pochopit, že překračují náš rozum a že jim rozumíme jen na základě určitých podobenství. Jak si představujeme Boží věčnost? Většinou tak, že Bůh tu byl vždycky a vždycky tu bude, ale nejsme schopni si představit to, že Bůh všechen čas od nekonečna do nekonečna prožívá v jednom přítomném okamžiku – Božím nyní.

 Nemyslím si, že by se Bůh změnil během svého rozhovoru s Abrahámem ohledně Sodomy a Gomory, že by napřed byl připraven tato města zničit bez ohledu na to, zda je tam pár desítek spravedlivých a pak už by stačilo v Sodomě jen 10 spravedlivých. Ne Bůh se nezměnil, ale někdo přeci jen ano – Abrahám. Jeho milosrdenství se prohloubilo a stalo se podobnějším milosrdenství Božímu. Modlitba především proměňuje nás, když člověk za různé věci prosí a děkuje, tak si uvědomuje, co vše od Boha má. Když prosíme za správné věci, tak se naše vůle stává podobnější Boží vůli.

 Můj největší zážitek z letošní pouti do Medugorje se odehrál po jedné ranní mši sv., kdy za mnou přišla paní ze Slovenka a prosila, zda bych mohl odsloužit 5 mší sv. Vzhledem k tomu, že nepožadovala, aby to bylo v Medugorje, tak jsem těchto 5 intencí přijal. Když jsem otevíral obálku, tak jsem čekal, že tam bude seznam jmen a přímení všech možných příbuzných a přátel. Ale byla tam jen jedna věta: „Ponížene prosím odslúžit 5 x sv. omšu za nepriateľov.“ A u toho 50 euro. Tři z těch mší sv. už jsem odsloužil a nevím do jaké míry se proměnili nepřátelé té paní, ale ona už proměněná je.

 Tady se možná někdo zeptá, zda to tedy není podvod, když už Bůh všechno předem rozhodl, tak proč se modlit. Nemohl bych se formovat i nějak jinak a pravdivěji, když modlitbou stejně nic nezměním? Jenže u Boha i ty naše modlitby jsou stále přítomné – ve věčném nyní – to není tak, že by byly zbytečné. Pan kardinál Špidlík k tomu říkal krásné podobenství, které rád opakuji: Já už jsem v Boží mysli od věčnosti, a přece moje máma je moje máma a můj táta je můj táta, kdyby tu nebyli moji rodiče, tak bych nebyl. Tedy modlitby jsou rodiče událostí, které se odehrávají ve světě. Bůh je zná již od věčnosti a započítal je.

 Nikdo z evangelistů nezdůrazňuje důležitost modlitby tak jako Lukáš. Už na začátku zde máme Mariin chvalozpěv, Zachariášův chvalozpěv, Simeonovu modlitbu. Pak zde často najdeme modlitbu jako téma v Ježíšově vyučování, Ježíše, který se modlí a povzbuzuje k modlitbě. Zde najdeme podobenství o bezbožném soudci a vdově, podobenství o farizeovi a celníkovi v chrámě. Eschatologická řeč vrcholí výzvou k modlitbě: „Proto bděte a modlete se v každé době…“ (Lk 21,36) Lukáš představuje Ježíše, jak se modlí před všemi významnými okamžiky svého veřejného působení i při smrtelné úzkosti na Olivové hoře i při umírání na kříži: „Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha!“

 U Lukáše Ježíš neučí apoštoly Otčenáš v rámci nějaké obsáhlé řeči, jak to máme u Matouše, ale apoštolové vidí Ježíše se modlit, a proto ho prosí, aby je naučil modlitbě. Vidí Ježíše, jak se modlí a chtějí prožívat to samé, chtějí se cítit stejně, chtějí vypadat stejně. Zdá se jako by dnešní svět pohltila temnota a hadi a štíři naplnili lidská srdce a ďábel se znovu tváří jako vládce tohoto světa, ale ještě je zde síla modlitby. Je zde Ježíš, který se modlí a který nás učí modlitbě, který nás ujišťuje: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. Ježíš, který jasně říká, že náš nebeský Otec dá Ducha Svatého těm, kdo ho prosí! Ano, prosme v modlitbě o dar Ducha svatého, vyprosme si Boží Lásku, která zachraňuje svět a otevírá dveře naději.