„Jó, ve světě je to špatné, samé války, zabíjení, podvody, tunelování, korupce… Politici chtějí jen moc a peníze a ani v církvi to není nic moc, stačí se jen podívat na dění na KTF.“ Tyto a podobné nářky slyšíme od různých lidí okolo nás a ani v Ježíšově době to nebylo příliš jiné. Jak jsme slyšeli, tak se i Krista někdo zeptal: „Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?“ – Jako by ten člověk čekal na potvrzení: „Jistě, bude jich málo. Se světem je to špatné. Je to hrůza, co se všude děje.“

→ Ježíš se nepřipojí k bědování nad světem, ale je to pro něj příležitost k výzvě k obrácení, a tak říká: „Usilujte o to, abyste vešli…“ Nezabývejte se tím, co všechno je špatně, ale soustřeďte se na sebe a svůj vlastní život – o co vám jde, o co vy usilujete. Jak často naše řeči o tom, co všechno je špatně a kdo co dělá špatně nás odvádí od naplňování Boží vůle. Papež František tak často mluvil proti různým pomluvám a drbům, protože si uvědomoval, že kritizování nejen ohrožuje vztahy mezi lidmi, ale také nás odvádí od jednání podle Boží vůle.

→ Pán Ježíš v dnešním evangeliu upozorňuje, že čas na obrácení je omezený. Ze začátku 13. kapitoly Lukášova evangelia čteme podobenství o fíkovníku, který nepřináší plody, ale zabírá půdu. Nicméně dostává šanci ještě tento rok. Bůh nám znovu a znovu dává šanci na obrácení a změnu života. Ale ta šance tu nebude pořád. V tom dnešním úryvku ze 13. kap. jsme slyšeli, že jednou se pán domu zvedne a zavře dveře. Kritérium proto, abychom vešli do Božího království pak není to, jak často jsme byli na mši svaté, na různých setkáních a akcích, ale zde jsme páchali nebo nepáchali nepravosti.

→ V originále je použito slovo adikia, což především znamená bezpráví, nespravedlnost. A člověk má najednou před očima všechny ty, kteří se v dějinách i v dnešní době tváří zbožně, jako obhájci pravověří a duchovních hodnot, nechávají se vidět na různých bohoslužbách, ale pak páchají bezpráví a nespravedlnost. Bůh i jim dává ještě čas na obrácení, ale jednou se zvedne a zavře dveře.

→ Jenže opět – ač nerad – si musím připomenout, že nejde o ty druhé ale o mě. Nedopouštím se i já bezpráví a nespravedlnosti? Jistě nedopouštíme se takových bezpráví, která sledujeme ve večerních zprávách, ale opravdu usilujeme o právo a spravedlnost? A co to vlastně je spravedlnost?

→ Spravedlnost je mravní ctnost, která se zakládá na vytrvalé a pevné vůli dávat Bohu a bližnímu to, co jim patří. Spravedlnost vůči Bohu vyjadřujeme krásně v prefaci – tedy v modlitbě ve mši sv., která je po tom dialogu: Pán, s vámi … Vzhůru srdce atd., kde se dnes budeme modlit: Vpravdě je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, svatý Otče, všemohoucí, věčný Bože, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky… Spravedlnost vůči Bohu se také nazývá zbožnost – vždy a všude vzdávat díky Bohu a chválit ho, ale také mít ho na 1. místě.

→ Spravedlnost vůči lidem pak nás vede, abychom respektovali práva každého člověka a snažili se o soulad mezi láskou ke konkrétnímu člověku a společnému dobru. Konkrétní příklad: S odjezdem autobusu na benzínce někde v daleké cizině počkáme i na jednoho člověka, ale se začátkem oběda na něj čekat nebudeme. Bohužel ne vždy je to takto jednoduché a spravedlivé nastavení daní nebo důchodů je rozhodně komplikovanější, a to ani nemluvím o spravedlivém řešení migrace. Ono pro nás je ale daleko aktuálnější naše spravedlnost vůči našim příbuzným a přátelům. Třeba jen to, kolik času jim věnujeme a co pro ně děláme.

→ Také je zajímavé si všimnout, že problém těch, kteří nevešli těsnou branou není to, že by jí neprošli, ale nepřišli včas – bylo už zavřeno. Naše spravedlnost se projevuje i tím jakou dáváme prioritu různým aktivitám, lidem i Bohu. Říkáme, že máme Boha na první místě, ale když se máme pomodlit, tak najednou jako by vše jiné mělo přednost. Teď ještě tohle uklidím, a ještě tady tomu zavolám a tady to připravím… Naštěstí Bůh má s námi velkou trpělivost a je k nám až nespravedlivě milosrdný, ale právě proto, že nás má tak moc rád, tak nás povzbuzuje: „Už konečně začněte usilovat o spravedlnost, protože se jednou budu muset zvednout a zavřít dveře, a byl bych rád, abyste tou dobou už byli všichni uvnitř – všichni i Ty – protože na Tobě mi opravdu záleží – víš, mám Tě rád!“