„Zítra se v Československu odehrají volby – ano, odehrají – scénář je neměnný …“ Tato věta z vysílání rádia Svobodná Evropa z 80ých let 20. století mi nějak uvízla v hlavě. A víme, že za komunismu byla jasně dána volební účast, která neklesala pod 99 % a volila se jednotná kandidátka národní fronty, kde drtivou většinu měli komunisté. Já sám jsem poprvé volil až ve svobodných volbách v roce 1990 a dá-li Pán, tak v pátek půjdu k volbám zase a vím, že to není předem rozhodnuto, že nic není dopředu ztraceno, že sice různé průzkumy existují, ale že opravdu záleží na nás, jak budeme v pátek a v sobotu volit.

→ Ovšem toto se netýká jen voleb. Naše rozhodnutí opravdu ovlivňují to, co se děje ve světě. Nejvíce toho můžeme dokázat naší modlitbou, jak napsal Jan od Kříže: „Ti, kdo jsou velice aktivní a chtěli by obsáhnout celý svět svými kázáními a svými podniky, ať pamatují na to, že by byly církvi k většímu užitku … kdyby alespoň polovinu svého času strávili v modlitbě. Tehdy by určitě s menší námahou dosáhli jedním podnikem více než skrze tisíc podniků … Jinak je totiž všechno jen marné bušení kladivem a vykoná se jen o trochu více než nic, a někdy i nic, pokud se přímo nenadělá škoda.“ (srov. Duchovní píseň – Píseň 29)

→ Ale i to, co konáme, je důležité a záleží na tom. Skutečně můžeme mnoho věcí ovlivnit. Člověk žasne, jaké dílo za sebou zanechala Matka Tereza. Ptám se, jak je možné, že dva bratři Magnus a Fergus a jejich rozhodnutí pomoci lidem v Bosně stály na začátku organizace Mary’s Meals, která dnes každý den zajišťuje školní jídlo pro 2,5 milionu dětí. Obdivuji, co dokázala Marie Svatošová a mnoho dalších.

→ Ano i naše skutky jsou důležité, ale jen tehdy, když následují naše modlitby – když následují Krista. Pokud jsme to my, kdo chceme jít před Bohem, kdo chceme Ježíši určovat, co se má a nemá stát, tak je to špatně. Ve verších, které předchází dnešnímu evangeliu, Pán Ježíš předpovídá své utrpení a Petr Ježíši říká: „Bůh uchovej, Pane! To se ti nikdy nestane!“ Ekumenický překlad přesněji uvádí, že Petr dokonce Krista kárá.

→ Ježíš, ale Petra usměrní a velmi tvrdě ho označí za satana – pokušitele, ale především mu řekne, aby šel za něj a říká mu vlastně stejná slova jako když ho povolával k následování – doslova jdi „opisó mú“ – za mnou, za mě, po mně. A pak se s tou stejnou výzvou obrací ke všem učedníkům: „Kdo chce jít za mnou …“ A vysvětluje, že jeho následovníci musí počítat s křížem, ale především musí počítat s tím, že první půjde Ježíš, že je to On, kdo určuje kudy se jde. Kdo chce být jeho učedníkem, tak se má nechat vést jím, a ne aby on sám určoval kudy se má nebo nemá jít. Opravdový Ježíšův učedník nechává Krista, aby šel jako první a jde hned za ním. A přesně tohle dělal sv. Václav a v tom ho máme napodobovat.

→ Nemyslím si, že Václavova svatost spočívala v tom, že vykupoval otroky, reformoval soudnictví a stavěl kostely. A už vůbec si nemyslím, že by nějak souvisela s jeho geniálním politickým tahem, kdy daň z míru přestal platit Bavorsku a začal ji platit Sasku. Určitě daleko více spočívala v tom, že nahé odíval, hladové krmil, pocestné přijímal … Jak čteme v první staroslověnské legendě. Ovšem na prvním místě byla jeho svatost dána tím, že se opravdu modlil a že následoval Krista. Konec konců zabit byl podle nejstarší legendy cestou na jitřní mši sv.

→ Dokonce bych řekl, že Václav použil u Kristových slov „opisó mú“ takový fonetický překlad – opisuj mě. Jako by skutečně tak trochu opisoval od Pána Ježíše, když podle nejstarší staroslověnské legendy: Vypustil duši říkaje: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha. Nebo jak zpíváme: „Za své vrahy prosil v posledním svém vzdechu: Bůh ti odpusť bratře, šeptal jeho ret.“

→ Dnešní slavnost vnímám jako výzvu, že na našich modlitbách a na našich činech záleží. Letos je to 1100 let, kdy se Václav ujal vlády – to už je opravdu dlouho – a přesto na něj vzpomínáme a je pro nás důležitý. Následujme tedy jeho příkladu jděme za Ježíšem a nesme svůj kříž. Kéž se nám daří zapřít sami sebe, být připraveni třeba i ztratit svůj život, abychom neztratili duši. A pokud náhodu nevíte jak dál, tak jako já – teď ať učitelé chvíli neposlouchají – tak to zkusme opsat. Opišme to od Krista – klidně doslova. Vždyť Václav taky opisoval, tak co?