Očekávám vzkříšení mrtvých. Tato věta mě nějak nově oslovilo minulou neděli při mši, kdy jsme zvlášť mysleli na všechny zemřelé. Hlavně slovo „očekávám“ tedy né: „noo, tak možná se to někomu poštěstí“ ale prostě očekávám že se to stane. Jsme přesvědčen. A hned jsem se vnitřně pousmál a začal modlit: „Očekávám vzkříšení živých.“ Očekávám, že Bůh, který umí křísit mrtvé, umí také křísit všechno mrtvé ve mně a v nás… A vlastně realita věčného života je tím základem proč si troufám věřit v to, že Bůh může působit i v mém a Tvém životě. Že Bůh je živý!

Pavel v listě Římanům to vysvětluje výstižně takto: „A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.“ (Řím 8,11) Duch svatý, tedy Pán a Dárce života, přináší svěží nadšení, radost, pokoj, blízkost, jedním slovem ŽIVOT. To není jen pak někdy v nebi, ale to probouzení k životu se děje už teď.

Slavíme dnes svátek posvěcení jednoho kostela v Římě, a víme že v mnoha jazycích včetně angličtiny se používá jediné slovo pro kostel a církev. Stejně tak i v latině slovo ecclesia, které je použito i na nápise na průčelí tohoto kostela – „Matka a hlava všech kostelů města a světa“ všech církví.. Proč o tom mluvím, protože myslím, že jako je prázdný kostel jen kulturní památka, tak je potřeba i církev byla plná života – plná Ducha svatého.. A vidíme to kolem sebe? Je obraz církve například v médiích atraktivním? Vzbuzuje církev touhu po pokoji a radosti? … no… rači se do tohoto nebudu pouštět, ale do čeho se budu pouštět, tak je očekávání ve víře.. Já věřím že to je možné. Věřím v obnovu církve. Očekávám, že církev bude místem setkání s Bohem. Že každý zažije zač je toho Bůh. Věřím v oživení církve a nabízím svůj život pro to aby se to dělo.

A tím se vracím na začátek kázání: Není pro mě problém věřit, že Duch, který oživil mrtvé Ježíšovo Tělo umí oživovat i Ježíšovo tělo církev.. Sním o farnosti jako místem opravdu živé víry. Mám vizi, která se podobá prvnímu čtení – jen si to pak sami přečtěte a dosaďte farnost. Jako proud milosti, který vychází z chrámu, ale proměňuje široké okolí. Řeka napojená na chrám, která oživuje, uzdravuje, a zajišťuje úrodu v každém čase – to je řeka Ducha svatého, která má tryskat z naší církve. Kostel není cílová páska, ale startovní bloky.

A tím chrámem Ducha není jen církev, ale každý z nás. Cožpak nevíte, že jsme tím místem odkud má proudit tato řeka života? Duch svatý bydlí v nás, ale cítí se v našem životě jako doma? Nebo je spíš někde zavřený v šatně a čeká na svoji příležitost? 

Ideálně poté co zaznělo je ve vás otázka: ano, to chci, ale jak na to? Pokud v nás Duch vzbudil tuto touhu po obnově života ale i církve, tak věřím že nám pomůže to dokončit. Však je to jeho práce.. My jako farnost se jen snažíme vytvořit prostor pro to, aby Bůh mohl působit.. A pozvání na jeden takovýto konkrétní prostor zazní i v ohláškách, kdy v naší farnosti od ledna opět proběhne seminář obnovy v Duchu svatém podle Ernesta Sieverse.. Věřím, že to je dobrá příležitost, kterou bych přál každému, aby zažil…

Nechme se během proměňování a přijímání proměnit k novému přijetí života.