Zdá se, že jednání o míru na Ukrajině nikam nevedou. Zdá se, že naše společnost i po volbách zůstává rozdělená a krásně to ukazuje cesta parlamentní delegace na Slovensko, která zastupuje jen jednu polovinu poslanecké sněmovny. Zdá se, že rozdělení mezi různými tábory v katolické církvi je nepřekonatelné a jasně to ukazuje situace na Katolické teologické fakultě UK.

→ Jenže pozor: „… přiblížilo se nebeské království.“ Víte, co to znamená? To není zpráva o tom, že až jednou umřeme, tak je tady ta možnost umístění v nebeských prostorách … To je jasná zpráva o tom, že na hranicích už je nebeská armáda a přiblížilo se Boží převzetí moci – státní převrat je na spadnutí. Blíží se změna režimu, a proto je třeba se obrátit. Je logické na ohlašovanou změnu režimu reagují nejcitlivěji ti skuteční tehdejší kolaboranti – celníci. Naopak nejméně pohne s farizeji, kteří se odjakživa cítili na Boží straně a považovali se za takovou Boží pátou kolonu mezi bezbožníky.

→ Janovo „obraťte se“ – metanoeite – někteří překládají jako čiňte pokání, doslova to znamená změnit smýšlení, ale volněji bychom to mohli přeložit: zamyslete se nad sebou. Nejde totiž jen o to obrátit kabáty, jak to i někteří křesťané dělají. Nejde o to změnit něco navenek, jde opravdu o změnu smýšlení, změnu srdce. Jde o skutečné obrácení a to se obvykle neobejde bez pokání.

→ To, jak to bude v Nebeském království vypadat ukazují slova proroka Izaiáše: „Vlk bude přebývat s beránkem, levhart si lehne vedle kozlátka … Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada. Nikdo nebude škodit ani zabíjet …“ To je opravdu obraz toho, jak to bude jednou v nebi. Takové vztahy tady na zemi skutečně nečekejme, ale na druhou stranu bylo by chyba Nebeské království odložit až na život po smrti, vždyť to vojsko Nebeského království je už na hranicích. To obrácení, ta změna života by se měla projevit především ve vztazích mezi námi.

→ Jak nás k tomu vybízí krásný hymnus, který se zpívá na Zelený čtvrtek, kde se mimo jiné říká: Tvoříme-li tedy jedno společenství, varujme se všeho, co nás vnitřně dělí, nechme nerozumných hádek, nechme sporů, ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi! Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh. A to jedno společenství nejsme jen my křesťané, ale všichni lidé, jak to nádherně vyjádřil Druhý vatikánský koncil v encyklice Radost a naděje: Máme na zřeteli svět lidí, totiž celou lidskou rodinu s hmotným vesmírem, v němž žije; svět jako jeviště dějin lidstva, poznamenaný jeho úsilím, porážkami a vítězstvími; svět, o němž křesťané věří, že byl stvořen a je udržován Stvořitelovu láskou, který sice upadl do otroctví hříchu, ale ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus, jenž zničil moc Zlého, jej osvobodil, aby byl podle Božího plánu přetvořen a dospěl ke svému naplnění. (Gaudium et spes čl. 2)

→ Dnes je to na den přesně 60 let, co byl tento dokument církve schválen. Možná už je to dost dlouhá doba na to, abychom tato slova vzali konečně vážně. To jedno společenství je opravdu celá lidská rodina. Zkusme s tímto vysvětlením ještě jednou vyslechnout ten kousek hymnu ze Zeleného čtvrtku: Tvoříme-li tedy jedno společenství, varujme se všeho, co nás vnitřně dělí, nechme nerozumných hádek, nechme sporů, ať je Kristus jako Bůh náš mezi námi! Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.

→ Navzdory všemu tomu, co se děje ve světe, co někdy zakoušíme ve svém okolí, radujme se z těch chvil, kdy zakoušíme, že nás spojila láska Krista Pána, že Bůh je uprostřed nás, že na hranicích už stojí vojska nebeského království. Ano, přiblížilo se Nebeské království a poznání Hospodina naplní celou zemi.