Vyjdi ze své země. Vyjdi ze svého pohodlí, vyjdi ze sebe ke mně. Takhle zní Boží pozvání k postní době.

Půst znamená dát prostor Bohu. Dovolit Mu, aby dělal svoji práci. Pro to, aby se to stalo je potřeba znovu zaměřit svůj život na Ježíše – jinýmy slovy obrátit se.. a přijmout Jeho lásku – tedy uvěřit evangeliu.. Dávám prostor Ježíši, aby mě proměnil.

O postní době by šlo mluvit dlouze, ale já bych se dnes chtěl zaměřit na podle mě dva klíčové pojmy – pozornost a vůle.

Mám totiž zato, že problémem naší postní doby není že bychom se málo snažili.. Ale že nevíme, proč se snažit.. a jak… Nemáme potíže s úsilím, protože vlastně moc neusilujeme..

Ruku na srdce a popel na hlavu.. Na co jsem opravdu zaměřený? Čemu věnuji svoji pozornost a svůj čas? A do čeho dávám úsilí? O co mi vopravdu jde?

Tvrdíme, že křesťanství je něco hrozně podstatného a že Ježíšův příběh je ta nejdůležitější zpráva v celém vesmíru, ale jak reálně podle toho vypadá můj život? Není chození do kostela jen jedním z mých koníčků? Jestli teda vůbec..

Říkáme nemám čas. nikdo nemá čas. nevlastníme ho. čas nemáme, čas si děláme – je to otázka priorit.. ale je jednoduší říct: nemám čas, než nebudu se s tebou bavit, nebo nechci tam jít.. Říkáme „nemám čas se modlit“ ale přitom denní zprávy si nenecháme ujít.. Co takhle strávit desetinu času u obrazovek u Bible?

Já teď nechci moralizovat, chci nás a v první řadě sebe vyburcovat..

Postní období má být cesta za větší svobodou. Tou svobodou, skrze kterou se lépe můžeme potkat s tím který je dárce svobody. Proto se máme v něčem trochu omezit, abychom zažili větší a opravdovou svobodu. Půst nám ukazuje, co jsme zač. Svoboda neznamená jen to, že něco můžu, ale taky to že něco nemusím.. A cesta ke svobodě je potkat se se svojí nesvobodou. Půst je úkrok od tohoto světa, kterým získám nadhled.

Sám moc dobře vím, jak půst bolí a jak je to náročné.. Když se postím, tak jsem například mnohem častěji naštvaný a frustrovaný ze sebe.. Ale to není půst, který by to způsoboval, to jen v postu to na sobě dokážu vidět. Půst nás totiž staví do pravdy před Bohem.. Tedy pokud se tedy nějak postíme..

Půst dává důraz na vůli k víře. Rozhodnutí se pro Boha. Víra je totiž i náročná a namáhavá… To všichni víme, ale stejně to neradi slyšíme – bez potu, slz a pádů to prostě nepůjde. Pokud bychom křesťanství smrskli jen na záležitost rozumu – je to pěkná filosofie která nikomu neublíží a nikomu neprospěje. Kdybychom křestanství zredukovali jen na záležitost emocí – tak se budu modlit když to tak budu cítit, a teď mám jako pocit, že ten Bůh je… Ale teprve vůle dává našemu vztahu s Bohem ten pevný základ – Ano Bože opravdu jdu za Tebou… Tím nechci snižovat důležitost rozumu nebo pocitů ve víře, jen je potřeba zapojit do víry všechny tři části. Máme vůli jít za Ježíšem? něco pro Něho obětovat? Překonat sám sebe na cestě s Ním? Možná opravdu silou vůle překonat to období které teď prožívám, a i navzdory tomu jít za Ježíšem?

Ježíši, prosím měň mě. Chci být víc podobný Tobě než sobě teď. Ježíši, víc Tebe a míň mě.. To jsou náročné modlitby, které ale vytváří Bohu prostor, aby nás proměňoval.

A Bůh opravdu proměňuje životy!. Asi jste mě slyšeli říkat různá svědectví o proměně života, o uzdravení a Boží moci.. Ale mnohem raději než vyprávění příběhů mám zažívání. A tak si dovolím ještě jednu praktickou pozvánku. V sobotu 14.3. se bude konat celodenní duchovní obnova s názvem Oheň a já opravdu věřím že tam zažijeme Boží působení. Nebude to jen vyprávění o Bohu, ale skrze chvály, vyučování, svědectví a modlitbu půjdeme vyloženě vytvořit prostor pro Boží dotek a já vím že Pán příjde – protože je věrný.. Chci vás pozvat abychom i v této postní době dali Pánu prostor a možná fakt jen dovolili aby proměňoval moje srdce.. a nechme na něm i způsob jakým to bude dělat a jak to bude vypadat.. Boží péče se nemusíme bát, ale můžeme se s důvěrou odevzdat.