„Tak toho fakt žeru!“ – Nevím, zda ještě dnes se používá toto slovní spojení. Vašich rodičů se ptát nebudu, ale vy víte, co to znamená, když se o někom řekne, že ho žeru? … Beru vážně, co mi říká. Mám ho rád. Rád ho poslouchám. Je to můj vibe. …

→ Prosím vás a žerete Pána Ježíše? … Tak to je dobře, pokud ano. Víme, že někdo může chodit ke svatému přijímání každou neděli, ale Pána Ježíše nemusí brát moc vážně, nemusí ho mít tak moc rád. Zkrátka zas tak moc ho nežere. Ano, ráno udělá kříž, večer řekne pár proseb, aby měl dobré známky nebo se mu něco povedlo v práci, a pomodlí se Otčenáš, ale jinak myslí jen na to, co je dobré pro něj a pro jeho rodinu. Občas mu něco udělá radost, ale moc často se neraduje. Sice říká, že žije, ale spíš živoří.

→ Ježíš nám slibuje: „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ Tedy, jak je možné, že ten, kdo jí Kristovo tělo ve svatém přijímání, tak je jako bez života? Protože ho jí jenom pusou, ale jeho srdce Ježíše nepřijímá. On ho sice jí, ale on ho zase tak moc nežere. Přál bych nám všem, abychom Ježíše přijímali celým svým srdcem, abychom ho doopravdy měli rádi, abychom měli radost, když se můžeme modlit, když si můžeme číst z bible, když můžeme jít na mši svatou a k svatému přijímání … Pak si můžeme být jisti, že máme mega život – život věčný – život v plnosti. Ne jednou, někdy, možná … ale už teď a tady!

→ Jo, jenže mně se také někdy nechce modlit, také se mi někdy nechce číst z bible, také se mi někdy nechce druhému pomoct nebo dělat to, co mám dělat. Také někdy Pána Ježíše moc nežeru, ale myslím spíš na sebe. Tak co s tím? Zkusme si vzpomenout, že Pána Ježíše přijímáme ve svatém přijímání a že opravdu chceme, aby byl s námi a když se nám opravdu do ničeho nechce, tak řekněme: „Ježíši, prosím, přijď ke mně a pomoz mi! Pomoz mi, já to potřebuji! Já potřebuji vzkřísit už teď! Já nechci jen přežívat, já chci žít.“

→ To další, co nám může pomoci v tu chvíli, kdy se nám do ničeho nechce jsou ta slova, která jsme slyšeli v prvním čtení: „Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh…“ Tedy pamatuj na všechno, co Ti Pán Bůh dal: rodiče, život, různé chvíle radosti a štěstí, kdy ti v minulosti pomohl … Vzpomeň si na to všechno, co jsi už s Bohem zažil, abys mohl říct: „Jó, to chci, jdu do toho!“→ A když ani to nepomůže, tak jdi za nějakým křesťanem a popros ho o modlitbu, protože je to jeden chléb, a tak si máme pomáhat, protože tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě. Věřím, že něco z toho zabere, a my zase budeme Pána Ježíše žrát celým svým srdcem a budeme mítživot věčný – tedy budeme doopravdy žít a bude to stát za to. Zažijeme znovu a nově tu krásu úžasného dobrodružství s Ježíšem.