Jako by se zdálo, že jeden z kořenů zneužití moci, duchovního násilí i sexuálního zneužívání v církvi je výrok, který jsme slyšeli: „Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal.“ Tento výrok jako by ospravedlňoval postoje některých kněží, myslet si, že jsou něco víc, protože tato slova Ježíš řekl apoštolům. Jako by Pán Ježíš těmito slovy dal základ klerikalismu, který tak kritizoval papež František. Jenže Ježíš tu říká něco jiného.

→ Je třeba Kristova slova číst v kontextu. Pán Ježíš vyzývá apoštoly, aby dali Krista na první místo, milovali ho nade všechno, byli připraveni pro něj obětovat svůj život. A zároveň věděli, že pokud se setkají s přijetím a pochopením, tak to není kvůli tomu, že jsou takoví borci, mistři a úžasňáci, ale díky Pánu Ježíši, že lidé v nich přijímají Krista. A také zde jasně říká, že i ta služba maličkým, kvůli tomu, že patří ke Kristu má svojí obrovskou cenu.

→ Také první čtení není jen o pohostinství Šunemanky, která ubytuje Elizea a jeho služebníka (Gechazima), ale je to i o Elizeovi, který Šunemance vymodlí syna. Ta dnešní čtení nejsou jen o úctě k prorokům a apoštolům, dokonce nejsou ani jen o úctě ke spravedlivým, ale jsou také o úctě k těm nepatrným – nebo možná, k těm, kteří se nám zdají nepatrní. Ovšem i za ně Ježíš prolil jsou krev a často nás předcházejí do Božího království.

→ Někteří lidé ve snaze rozbourat klerikalismus se dopustili opačné chyby a říkají, že biskupové a kněží nejsou o nic lepší než my. Dopouštějí se podobné chyby, kterou Chesterton přisuzuje tvůrcům demokracie a píše: „Neřekli obyčejnému občanovi, jak měli: ‚Jsi stejně dobrý jako vévoda z Norfolku.‘ Místo toho použili ten méně vznešený demokratický obrat: ‚Vévoda z Norfolku není o nic lepší než ty.‘“ (esej „A Defence of Heraldry“ – Obrana heraldiky – 1901)

→ Už v druhé knize Mojžíšově ale čteme: Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy … Budete mi královstvím kněží a svatým lidem. (Ex 19,5n) A v listu Petrově je to jasné: Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví … (1Petr 2, 9) Není to náhodou, že kněžství všech pokřtěných označujeme jako královské a svátostné kněžství jako služebné.

→ Ano, neříkejme, že biskupové a kněží nejsou o nic lepší než my. Je to sice pravda ale moc pozitivní posun v tom není. Spíše se radujme z toho, že jsme královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu. Nejde o to, že máme přestat s úctou k papeži, k biskupům, ke kněžím, k jáhnům. Jde spíše o to mít stejnou úctu i ke každému křesťanu, protože za ním stojí Ježíš celou svou autoritou. A máme mít tuto úctu i ke každému člověku, protože i jeho Bůh miluje úplně stejně jako mě.

→ Komunisté měli svůj způsob, jak odbourat klerikalismus, když mnoho kněží a řeholníků zavřeli do vězení, některé popravili, jiným neumožnili pracovat jinde než v továrnách a skladech a z některých si udělali své poslušné služebníčky. Ta správná cesta ale není v ponížení kněží. A není ani v tom, že se zase vrátíme k dřívější bezbřehé úctě a klerikalismu. Cesta spočívá v úctě, kterou máme projevovat ke každému člověku. Ano ke každému, tedy i k sobě: „Jsi stejně dobrý jako vévoda z Norfolku.“ „Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví.“

→ Pokud neodhodíte úctu ke kněžím do starého železa a zároveň si budete hrdě vědomi toho, že vám náleží ta samá úcta, tak to bude velká služba, kterou nám kněžím vykonáte. A zatímco tu číši studené vody potřebujeme jen občas, tak vaše modlitby potřebujeme stále. Ďábel přeci jen trochu víc útočí na nás kněze. Ježíš vám – a i mně – slibuje, že nepřijdeme o svou odměnu, a já vám ze srdce děkuji.